..:: Vsichni jsou uz v Mexiku ::..

2.2-8.2.

PONDELI:
Po skole jsem se dobre naobedvala a pak sla s jednim bratrankem do ccentra a na kafco. Bylo to fain, protoze on zboznuje Pueblu a vi o ni strasne moc. Domu jsme dojeli kolem osme, nikdo nebyl doma, tak jsem chvili cekala u babicky. Dojeli a za chvili jsme vecereli tamales (je 2.2. a to je tradice jezeni Tamales. Je to den, kdy Marie predstavila Jeziska). Mnamiky:)

UTERY:
Mam takovy liny den... Nemam absolutne akcni naladu;) Ale uz se tesim na zitrek, protoze jedu na vyyylet:)

STREDA:
Po skole jsem sla do kancelare prvni rodiny a kolem treti jsme vyrazili. Ja, rodice, bracha, Ayumi a taky bratranek, kluk od Pam a jeden dalsi kamos, kteri jeli jen protoze chteli svezt. Cesta byla dosti silena, protoze auto necirkulovalo v Mexiku a tak jsme ho museli objet. Misto 5 hodin jsme jeli osm. O pulnoci jsme dojeli do Morelie, coz je pry krasne mezto, ale tentokrat ho bouzel nepoznam, protoze na to nevyjde cas. Spali jsme u jedne kamaradky od Tere.

CTVRTEK:
Byl ve znameni nedosazeni vytcenych cilu, ale i tk super... Vstavali jsme brzo (6:30) a v osm jsme vyjeli do rezervace, kam kazdy rok prileta prezimovat spousta motylu z Kanady (letos 110 000 000!!!). Dojeli jsme kolem desate, vystoupali az nahoru a zjistili, ze je na motylky zima a bez slunicka se jim nechce letat, a tak byli vsichni na zemi a spinkali. Takze to nevyslo uplne podkle nasich predstav, ale pojkud vse pujde dobre, tak v breznu tam zajedeme znovu a snad uz je uvidime v cele sve krase. Sesli jsme dolu, naobedvali se a pokracovali na Paricutin, coz je geologick velmi mlady vulkan. Takove miminko:) Vznikl v roce 1943, normalne pukla zem a osm let zustal aktivni a behem toho vyrostl 300 metru vysoko, zalil a znicil pres 20 km uzemi vcetne nekolika vesnic. Bouzel jsme dojeli az v sedm, kdy uz se stmivalo a tak jsme nedosli az k nemu...:( Ale i tak to bylo moc pekne. Odtud uz jsme vyjeli do uadalajary. Jenze cestou jsme si trochu zajeli a tak jsme dojeli az ve 12. Ja s Ayumi a Jose Anem jsme pali u jednech znamych, Tere a Jose Antonio u jinych a kluci odjeli autobusem k mori. Ale jsme v Guadalajare... Moje prvni rodina t 3 roky bydlela. To je takove "malomesto"... Ma "pouze" 7 milionu obyvatel:))) Jajaja, to je neco, co? A mi uz to po pul roce v 3milionove Pueble ani neprijde...

PATEK:
V 11 pro nas prijel Jose ANtonio a jeli jsme do Tequily :)))) Navstivili jsme fabriku na tequilu, vcetne ochutnavbky a bylo to moc zajimave. Kdyz vykopnou asi 8letou agave, osekaji ji listy a ten "ananas" co zbyde daji na 24-26 hodin varit v pare. Potom se z teto agave vymacka stava (celkem dobra, ale moc sladka), ktera se necha tyden fermentovat a potom uz se 2x destiluje a naplni se sudy. Kdyz ji nenechate ulezet, mate "bilou" tequilu, kdyz ji nechate 2 mesice je to "mekka bila tequila" a kdyz ji nechate pul roku uz je to "ulezela"-ta ma nejmene alkoholu Jen 38 % :) Fakt to bylo fain. Pak jsme jeli na obed, do jednoho obchodniho centra, ja s Jose Anem jsme sli do kina (nejvetsi v latinske Americe-22 normalnich salu + 4 VIP). Po navratu byl plny dum a dospeli se "bavili" az dfo sesti do rana.

SOBOTA:
Kolem poledne jsme sli do centra takova klasicka poznavacka, celkem fain. Pak na obed do jedne pekne umelecke casti mesta a potom uz domu, 0rotoze uz byli unaveni. V 11 dojeli od more zas kluci a tak jsme jeste o pulnoci vyrazili poveceret tacos.

NEDELE:
Posnidali jsme vsichni spolecne a ve dvanact vyrazili domu. V sedm jsme byli v Pueble a jeste jsme jeli na obed k babicce. Pred devatou jsem byla doma. Unavena, ale spokojena... Bye za tyden.

9.2.-15.2.

PONDELI:
Nic zvlastniho... Klidek a mir a pohoda, odpocivam po navratu z vyletu.

UTERY:
Ve skole mi ukradli obal na mobil, memory stick do fotaku (i kdyz jen 16 MB) a mexickou SIM (lepsi nez ceskou, ale stejne). Ani me tak nenastvaly ty ztracene penize (zrovna jsem si dobyla kredit), jako to, ze me okradli ve skole, v me tride... Nastvalo me to okradeni, ne ty veci... No a doma jsem pak zjistila, ze se nejakou chybou smazaly vsechny me fotky, ktere jsem nafotila od prosince... A uz se mi je nepodarilo najit. Nastesti jsem mela vetsinu ulozenou jeste v jinych slozkach, ale nektere uz nikdy neuvidim (rekla bych tak 200) a ostatni jsou v horsi kvalite. Nikdo to nechape, ale fotky proste nejsou a nebudou... No, couz. A to den zacal vyborne, kdyz jsme meli prednasku o prvni pomoci (nebojte se nikdo, dychani z ust do ust jsem davala pres rucnik:), ktera byla fakt vyborna a dozvedela jsem se spoustu veci, ktere jsem bud nevedela nebo pozapomnela. Odpoledne jsem jeste chvili pokecala s tatkou.

STREDA:
Ve skole jsem nasla moji kalkjulacku, kterou si privlastnil jeden clovek z me tridy... Fakt zlodejicci... Po skole jsem kecala s nasima, protoze se zitra vydavaji lyzovat a ja pak pryc, tak at se na dva tydny rozloucime...

CTVRTEK:
Se sskolou jsme byli na vylete po pamatkach v Puebla a zjistila jsem , ze jsem jedina ze tridy, ktera je vsechny uyz zna-docela trapas, ne? Teda ne pro me, ale pro ne... Bylo to fain, jen jsme prjeli pozde a kdyz jsem dojela do ANgelopolisu, Martitha tam uz nebyla. Myslela jsem, ze byla pro maye a vrati se pro me, ale za hodinu nic, za hodinu a poul stale ne... Takl jsem sla zjistirt, jestli je tam automat na mince, ale jen na tel karty, tak jsem zs cekala, pak jsem si chtela od nekkoho tu kartu pujcit, ale nikdo zrovna netelefonoval. Az za 2 a pul hodiny jsem potkala kamose, krtery me zavezl domu... Doooooost me to nastvalo, ze se neobtezovali pro me prijet. No, pírjedu domu a dostanu jeste sprda, ze se jim neozvu (vedeli, ze mi ukradli sim a ze nemam tel kartu... ) a ze uz volali Jaimemu a tak... Jejda, to me fakt dostalo. No, neva... Pak jsem si spravila naladu, kdyz jsem jela s Gabrielem na kafe a dal mi krasnou kytku k Valrentuynovi (tady se slavi hodne i jako den pratelstvi) z 8 ruzi a 7 gerber... Moc fain, ne?

PATEK:
ve skole jsme meli fiestu k Sv. Valentynovi, bylo to fain, snad jsme vydelali i nejake penize... Typla bych to tak na 20000 Kc. Doma jsem se potkala na MSN s Filipem, tak jsme chvilicku pokecali a pak uz jsem zacla prat pradlo a balit se na Ruta Maya!!!!!!!!!!! Vim, ze jsem zacla prat brzo, ale couz... Vecer nekdo zazvonil, segra sla otevrit a pak prisla s ruzi pro me-dovezl mi ji Miguel, jeden bratranek z prvni rodinu a moc me potesil.

SOBOTA:
A je to tadyyyyyyyyyyyyyyyy!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!! Jupiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiii!!!!!!!!!!!!!!!! Jedu na Ruta Maya!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!! Je to cesta, o ktere se bavime uz od srpna a jenom jsme vsichni doufali, ze co nejvic decek na ni sezene penize, at si ty 2 nejlepsi tydny naseho zivota poradne uzijeme. Nakonec se nas seslo vic jak 35:) Vstala jsem v osm, v devet jsme meli sraz, odjeli jsme po desate.. Jeste jsme vyzvedli nejake decka v Tehuacanu a pokracovali do Oaxaca. Prijeli jsme docela pozde, obedvali a v 8 jsme sli do centra a pak do baru a na disku /(ne vsichni, asi 20 a bylo to super, jenze tam bylo siiiiiiiiiiiiiilene ale siiiiiiiiiiiilene vedro, takove jsem v zivote nezazila. V 1:30 jsme stopli taxiky a jeli spat...

NEDELE:
Snidane byla v osm a o pul desate jsme vyrazili na Monte ALban, coz je jedna moc pekna archeologicka zona. Potom jsme jeli na exkurzi, jak se dela tady tipicka cerna keramika, byl tam takovy super styarik:) Na Monte ALbanu se vetsina z nas spalila ( a to jsem mela 16 krem...), tak jsme takovi rudosi:), ale vsem se nam tam libilo. Na obed jsme prijeli slusne v 15:30, byly svedske stoly, tak jsme se napraskali:) A v pet uz jsme vyrazili zase do centra. Meli jsme rozchod, my jsme prvni zamirili na kafe, pak na trh, kde jsme koupili kobylky a pochutnali si:) a potom do lekarny koupit neco na obnoveni hlasu, ktery jsem vcera ztratyila a pak jsme se dostali sem na net... Tak jsem Vam napsala denicek...

Ruta Maya

UVOD:
Ruta Maya je cesta po Jukatanu a vubec Jiznim Mexiku. Ze statu jsme projeli Pueblu, Oaxacu, Chiapas, Campeche, Yucatan, Quintana Roo, Veracruz a Tabasco. Jelo nas 40 exchangu, nas counsellor Jaime, jeho manzelka Martha a par dni, kdyz tam nebyl Jaime jedna jina rotarianka. Taky pruvodkyne Marcela, super holka (ma 26) a ridic. Zemi bylo zastoupenych dost (nektere vice exemplari:): Z AMeriky: ALjaska, USA, Brazilie. Asie: Japonsko, Thajsko, Taiwan. Evropa: Francie, Belgie, Holandsko, Nemecko, Turecko, Svedsko, Dansko a samozrejme CR (jajaja). Snad jsem na zadnou zemi nezapomnela. Nejvic bylo Nemcu a Brazilcu.Je to cesta, o ktere se bavime uz od srpna a jenom jsme vsichni doufali, ze co nejvic decek na ni sezene penize, at si ty 2 nejlepsi tydny naseho zivota (protoze mame nejlepsi rok naseho zivota a v tomto roce to budou ty dva nejlepsi tydny...) poradne uzijeme.

SOBOTA:
A je to tadyyyyyyyyyyyyyyyy!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!! Jupiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiii!!!!!!!!!!!!!!!! Jedu na Ruta Maya!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!! Vstala jsem v osm, v devet jsme meli sraz, odjeli jsme po desate.. Jeste jsme vyzvedli nejake decka v Tehuacanu a pokracovali do Oaxaca. Prijeli jsme docela pozde, obedvali a v 8 jsme sli do centra a pak do baru a na disku /(ne vsichni, asi 20 a bylo to super, jenze tam bylo siiiiiiiiiiiiiilene ale siiiiiiiiiiiilene vedro, takove jsem v zivote nezazila. V 1:30 jsme stopli taxiky a jeli spat...

NEDELE:
Snidane byla v osm a o pul desate jsme vyrazili na Monte ALban, coz je jedna moc pekna archeologicka zona. Potom jsme jeli na exkurzi, jak se dela tady tipicka cerna keramika, byl tam takovy super styarik:) Na Monte ALbanu se vetsina z nas spalila ( a to jsem mela 16 krem...), tak jsme takovi rudosi:), ale vsem se nam tam libilo. Na obed jsme prijeli slusne v 15:30, byly svedske stoly, tak jsme se napraskali:) A v pet uz jsme vyrazili zase do centra. Meli jsme rozchod, my jsme prvni zamirili na kafe, pak na trh, kde jsme koupili kobylky a pochutnali si:) a potom do lekarny koupit neco na obnoveni hlasu, ktery jsem vcera ztratila a pak jsme se dostali sem na net... Tak jsem Vam napsala denicek...

PONDELI:
rano jsme meli snidani formou svedskeho bufetu, tak jsem se pekne napapkala-molletes (housky s frijoles a syrem), enchiladasn a dalsi dobrotky... Pak jsme vyrazili smr Tule-tam je ten nejstarsi a njvetsi strom. Nechali nas dokonce vejit az k nemu, kde jsme se vyfotili-no parada. ak jsem koupila male lahvicky mezcalu (neco jako tequil, jen z jineho druhu agave) s crvikama:) a pokracovali jsme na misto, kde se vyrabi, ale ta exkurze nebyla nic moc.... A pak nejdesi usek cesty-pry asi 10 hodin- do Tuxtla Guttierrez. Cesta fakt dlouha, ale krasna... Kajina se menila s kazdym kilometrem-strane, skaly posete kaktusy nejruznejsich tvaru a velikosti, skoro cervena hlina... Potom udioli, ktere vypadalo jak oaza v te vyschle krjine. V 16:30 jsme poprve uvideli more... Nadhewra. Spousta palem... Pak jsme narazili na opravy na silnici, tqk to bylo trochu dobrodruzne, ruzne ob/pod/zajizdky, brodeni reky a tak, zajeli jsme i do vesnicky, kera me uplne nadchla-up,lne jine mexiko nez u nas ve streednim Mexiku v Pueble. Takove primoske mexiko, jak ho vidite v cestopisech z Karibiku... Fakt bych vam ho prala videt... O pul sedme jsme zastavili na bvnzince, kluci natrhali kokosy z palem a tak jsme s nima blbli, hazeli si je, dokud se uplne nerozbily a tak. Pry nam zbvyva jeste pet hodin cesty. V pul desate posledni zastavka na benzince, koupila jsem si aspon jogurt, protoze za cely den jsem od snidane v osm rano mela jen jedny keksy. V pul dvanacte jsme konecne polomrtvi dorazili a pekne se napapkali a sli spinkat. Hotel pkny, 4 hvzdickovy (i kdyz ja bych uprednostnila klidne min hvezdicek a nizsi cenu, aby mohla jet vetsina decek...)

UTERY:
Zjistili jsme, ze cim lepsi hotel, tm min jidla daji-ne , hladem netrpime, ale tim ze mame jen dv jidla denne, tak se snazime nacpat, at vydrzime:) potom jsme jeli do Cańonu del SUmidero. Nebylo slunko, ale i tak to bylo ohromujici a neuveritelne... Nejdriv jsme jeli na vyhlidku a potom na lodicce 2 hodiny po te rece... Byli am krokodyli, ptaci nejruznejsich barev a velikosti, kyztky... Voda mela hloubku od 20 do 250 m a skaly az 1000m. V pul seste jsme pobedvali a poak jsme sli do centra. Do takoveho parciku-namesticka, kde hraji kazdy vecer typickou muziku tady -MARIMBA - to je normalni skupina, ale maji nastroj MARIMba-xilofon nebo jak s to jmenuje v cestine-supr super super. Bylo tam docela dost mistnich, kteri poslouchali, par dvojic tancio a my jsme svym prichodem vzbudili pozdvizeni. Zacli jsme tancit a blbnout, 2 kamosi z Brzilie napsali plakat, at nam pomuzou a prispeji na chelas-piva a pak jsme videli dva pary, ktri tancili uplne uuuuuuuuzasne!!!! A tak jsme s Tonym z Aljasky prisli otravovat, at nas taky nauci tak tancit. No a tak jsme zacli. Njdriv jen ja a Tony , ale pak prisli vsichni a udelali jsme krouzek. Ucili nas ruzne kroky a bylo to moc fain. Ja jsem mela vyhodnou pozici vedle "bose" te skupiny (protoze jsme zjistili, ze jsou z tanecni skupiny-snad pry profesionaln...), ale to jsem necekala, ze me za chvilicku vythne do stredu a vustrihneme si solo vcera;))))))) Bylo to super skvele a zabavne, vsichni nam aplaudovali (teda hlavne me pro tu srandu, protoze s ve mne probudil komediant:) Moc jsme se nasmali. Kdyz skoncila pisniska, vratili jsme se ezi ostztni do krouzku a videla jsem, ze kluc uz vybrali dost penez na piva a tak jsme je sli sd jedn cukrarny vypit (prtoze v Mexiku se na ulici pit nemuze...) V dvet se skoncilo, sli jsme jestre do obchodu nakoupit nejake veci na vecer a pak d hotelu, kd nam dali koktejl na privitanou, ktery nestihli vcera, protoze jsme prijeli pozde. Dali nam ho v baru, hrala hudba a bylo to fain. Ae pak jsem uz sla do pokoje, tam jsme s jednim Brzilcm a Frncouzkou hrali soutez v (jemnejsi duse nectete...) grgancich a tak a vubec jsme se bavili...

STREDA:
Den jsme zacali jeste v noci, kdy nas v nasi "competencia de eruptos" prerusila Marta, ze mame jit spat a nebyt hlucni. Jeste nez jsme to udelali, vzpomnely jsme si s Marii, ze slavime! mame dnes pulrocni vyroci v Mexiku - jupiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiii, prezivame:) A bez ujmy na zivotech:) Po snidani jsme meli volno, tak jsme sli do mesta, nejake pbchudky, koupila jsem si cepicku, USB kabel, ktery jsem zapomnela v Pueble a nemohla bych tak styahovat fotky, taky jsme sly na net, kde jsem pokecala s nasima a nakonec jsem si koupila jedno piratske CD s marimbou (ta hudba ze vcerejska). Ve dve jsme meli obed a ja jsem si u zakusku vzpomnela opet na nase vyroci, no a protoze jsem mela chut jeste na neco, tak jsem zavoalla cisnika, jestli nam (dnes amme vyroci rovnou tri najednou...) nedonese dort.. No a za chvliku uz k nam pochodovbal a dokonce nam nechal i zahrat mananitas - to je neco mezi Happy Birthday a Aby nas Pan Buh miloval po mexicku:). Bylo toho proste treba vyuzit...;). Pomalu (jako vzdy..., je videt, ze uz jsme tu dlouhio a zvykli jsme si na jejich "ahorita"=hned ted, coz ve vetsine pripadu znamena asi 1 hopdinu:) jsme se vydali do dalsiho mesta- San Cristobal de las Casas. Za 3 hodky jsme tam byli a je tu hezka kosa. Fakt dooost zima. je to v horach. Jeste ze jsem si dovezla mikinu a bundu no a ta cepicka, co jsem si koupila se taky hodi. Nechali jsme veci a sli do centra - pekne peknoucke, po hlasovani zvitezila na veceri pizza, tak jsme sli a potom jsme meli chvilku volna na prohjiti. Blbne mi fotak, zere strasne baterku, nechapu co snim je. Normalne baterie vydrzi pul rioku a mi ted tyden, Snad se vzpamatuje... V 10 jsme se vratili do hotelu, pak nekteri sli do baru, ja se Stephanie jsme zustaly. Ai za hodku prisli dva kamosi, ze hledaji jednu gringu (americanku), ze odesla z baru a nikomu nerekla. Pak ji nasli v internetove kavarne... Pak uz s nami zustali a kecali jsme, potom dosli dalsi dva, proc ze se nevratili do baru, ale taky uz zustali. Fain jsme pokecali.

CTVRTEK:
Dalsi super den!!!! V noci jsme vsichni dost vymrzli, protoze jsme meli jen 1 deku a fakt byla kosa. Na snidani jsme meli ovoce, dzus, kafe a mnam mnam chilaquiles rojos. V 9:30 jsme vyrazili do vesnicky, ktera se jmenuje San Juan Chamula. Tam zije komunita Tzotzal. Maji sve vlastni zakony a pravidla a proto jsou takovym lakadlem pro turisty. V autobusu nas guia velmi durazne upozornila, ze foceni je tam zakazano, ze kdyz Te uvidi, ze je fotis, tak zacnou s bitim, nebo rozbitim fotaku, nebo az vezenim. V jejich ideologii to totiz znamena, ze jim krades dusi. Zajimave je, ze kdyz jim das nejake to peso nebo si od nich neco koupis, tak jim to nijak neublizi. Jsou hrozne na penize. Uz malinke deti na tebe volaji "regalame un peso"-dej mi peso. Kdyz nezaberes na tohle, tak zacnou, ze to aby mohli jit do skoly. No, ale to je jedno... Mnohem prisnejsi je to s focenim v jejich kostele - tam kdyby te pritihli, tak Te fakt budou chtit zabit, a to bez nadsazky. Protoze kdyz nehcteji ani abys fotila je, tak jak by nehcali vyfotit sochy svatych, ktere maji jako Bohy? O jejich kostele ale musim napsat vic. Je to prvni kostel, kde jsme platili vstupne. Samozrejme je UPLNY zakaz foceni vevnitr, jedine, co si muzes vyfotit je fasada, a to jeste pekne z dalky. Z venku ypada uplne jak normalni kostel, ale ..... Vstoupis dovnitr a jsi jak o pet stoleti zpet. Proste jak tesne po conquiste,. My jsme meli navic stesi, ze byla zrovna fiesta, Vstoupis a najednou nevis, kam se divat driv. Jestli na zacouzeny strop, podlahu pokrytou jehlicim, na tisice svicek taky na zemi, domorodce odrikavajici ve svem jazyce zarikadla a modlitby a praktikujici prazvlastni prehispanske ritualy, na sochy svatych ve vitrinach, kteri maji zrcatka na odrazeni zkle energie... NEUVERITELNE A NEPOPSATELNE... V tomto kostele nenechaji ani slouzit mse ( i kdyz je vysveceny, ale nenechaji vstoupit kneze dovnitr..) a slouzi tak jen indigenas-domorodcum. Nektere jejich ocistne ritualy jsou fakt zvlastni. Normalni je tam obetovani-i kdyz jen slepic a kohoutu, potom se potiraji jejich vejci... Nebo maji za to, ze rihnuti je ocistuje. Driv si k tomu pomahali vodou nebo alkoholem (nekteri doted), ale ted jsou nejpopularnejsi bubli8nkove napoje, redevsim vsudypritopmna coca-cola. Kazda barva svicek znamena neco jineho, kdyz vidite nekoho, kdo jich ma pred sebou hodne, tak ma asi fakt hodne problemu. Sochy svatych jsou po obou stranach a kazda ma svoji vitrinu. Tzotzilove je ale neberou jako svate osoby, ale kazdou zvlast jako jednoho jejich boha. No a ted to nejlepsi... Mami, predem promin, ale vsadila jsem svuj zivot vsanc, kdyz jsem tam v kostele vyfotila asi 15 fotek. Samozrejme jsem ani fotak nevytahla, jen jsem ho povystrcila z brasny a fotila od pasu, ale fotky vysly prekvapive dobre. Proste jak James Bond zamlada (myslim kvuli velikosti me kamery:). Ja jsem si proste nemohla pomoct. Takova prilzitost... Myslela jsem pritom na vas na vsechny, protoze vetsina z Vas se asi jen tak do Mexika nedostane a tohle je vazne svetove unikatni. a neda se to moc dobre popsat. No a jelikoz si ted o tom ctete, muzete vydedukovat, ze me nikdo pri foceni nevidel a tudiz jsem stale nazivu. Pote jsme sli nakoupit artesanias-mistni vyrobky. Ja jsem si koupila jednu mikinu, poncho a dva drhane pasky. Puvodne by me to stalo as 250$ (600), ale usmlouvala jsem to presne na pulku. I kdyz vim, ze ti vesnicani jsou chudi a vazne prezivaji tak ze prezicvaji a nikdo z nas takovou chudobu nikdy nezazil, tak tim, ze kdyz vidi cizince, tak ti nasadi cenu, tak smlouvam. I kdyz mi jicvh je lito. Treba ten drhany pasek. Jen material je vyjde na deset $ a navic prace a oni ti ho prodaji za 20-a to ta prace fakt musi trvat dlouho... Potom jsme pokracovali do dalsi vesnice, kde jsme vydeli, jak se delaji koberce a ubrusy a tak vubec. Ochutnali jsme vyborne tortilly, vazne strasne dobroucke a potom nekteri sli do mistniho kostela, ale vetsina uz zustala venku, protoze je to v podstate to same. A tak jsme si sedly na schodech a zacly se bavit s mistnimi zenami (jsou mnohem prijemnejsi, nez v te druhe vewsnici, dokonc se nechaji i fotit. Sranda byla, kdyz jsme se zeptali, jestli si je muzem vyfotit a ty zeny rekli ze jasne a mali kluci tam zacli volat : Neee, neee, ukradnete nam dusi! - dobre se tak posmivali tem z vedlejsi vesnice:) Taky nas naucily nekolik slov v jejich jazyce Tzitzal (vetsina tam nemluvi ani spanelsky, jen svy domorodym jazykem). Tak vam je tu napisu, treba se vam budou nekdy hodit (jajajja): Meliote - dobry den leglilatale - vitejte kusiavi - jak se jmenujes? hahbi - jmenuji se... kolabal - dekuji kocal (c s hackem) - neni zac tasibat (s s hackem) -na shledanou Jak jsme tam tak sedely, sedla si zaa mnou jedna holcicka, tak sedmileta, trochu spinava (ale min nez v druhe vesnici), ale milounka a pry, jestli si ji vyfotim. Tak jasne ze jo. Pak tam zustala sedet, zacla me skrabkat na zadech (hmmmm....:) a pak vyskat ve vlasech a zacla mi plest copany, jak to nosi mistni-dva copy na konci spojene jednou gumickou. Ani jsem nevedela, ze uz mam vlasy dlouhe na copanky:) Dala jsem ji za to jeden naramecek pro radoast. potom chtely copanky i ostatni, taky Marta, bylo to mooooooc fain. Vazne super atmoska. POte uz jsme jeli do hotelu a meli volno po obede. Chvilku jsme s Marii odpocivaly a pak slty do centra, na trh a tak. Po navratu jsme kecaly s jednou americankou, je takova divna. Je mormonka a tak jsme se toho dost o tomto nabozenstvi dozvedeli (jestli to nekomu nezapada, tak je to to nabozenstvi ze Salt Lake CIty). Je to dost prisny a asi by se mi to dost nelibilo. Treba ze pritele muzes mit nejdriv od 16-trochu divny, ne? Potom jsme sli do aru. Nejdriv se to moc nerozjizdelo, tak jsme nekteri sli na veceri an hotdogs a hamburguesas. Kdyz jsme se vratili, tak uz to bvylo fain, Pak zacla hrat ziva muzika, lae ten styl mi moc nesedel. O pul jedne jsme uz vsichni sli. Chtely jsme vic dek, ale ekli nam, ze uz nemaji (q´poca, no?!), tak jsem vyuzila me nove poncho:).

PATEK:
Uz jsem v noci nemrzla, ale me spolubydlici jo... Dnes jsme vzali utokem (ne zas tak rychlym, protoze jsme v Mexiku a dopravovali se 130 km 3 hodiny;) Lagunas de montebello, coz je narodni park s 59 sladkovodnimi jezery - v podstate plesy, ktera jsou ve vysce kolem 1500 mnm. necekala jsem zadny zazrak, plavky jsem si sice vzala, ale nemyslela jsem, ze bych se fakt koupala. ALE!! Dojeli jsme k prvnimu jezeru a ja jsem zustala s pusou dokoran... Whow... Neco takoveho jsem jeste nevidela. Voda ruznych odstinu a barev od tyrkysove, pres temnou modr, zelenkavou (ale neod zabibnce, ale nadhernou jantarovou zelenou) Pry je tam az sedm tuznych barev v kazdem jezere. Jedno ale zustava-voda pruzracnejsi nez ve vane. No a tak jsme neodolali a uprkem sli plavat ( ne vsichni, prece jen to nebylo teple jak kafe...) i kdyz jsme se musely ("y" je tam na miste!) vzajemne podporovat, ze speky nam pretikaji vsem, a ze je to jedno, ze to za tu zabavu stoji a ze nam je jedno, ze nas vsichni uvidi o nekolik kil tezsi:). Bylo to fakt studene, ale nikdy jsem nezazila pri plavani takovy pocit-byly jsme jak opile tou vodou... Nevim co ji delalo tak hebouckou a sametovou, ale bylo to riquiiiiisimo! Pronajali jsme si lodky a odjeli na ostruvek, na kterem krome orchideji roste spousta kytek, ktere jsem oted vidavala jen v kvetinarstvi. No jo, uz jsme pomalu ale jiste v tropech a blizime se k dzungli. PO plavani jsme si koupili quesadillas, protoze uz nam docela vyhladlo. Jedine, co jsem docela podcenila, protoze jsem myslela, ze se koupat nebudeme, byl opalovaci krem... V buse jsem si aspon pujcila opalovak a natrela si cumacek, ale na telo jsem se vybodla. Jenze ac se to nezdalo, Slunicko bylo ostre a vecer uz jsem citila zada. Kdyz jsem se vysvlekla, tak Maria rekla jen "no manches" a ja jsem po podivani se do zrcadla pochopila proc. Normalni rudokozec. No, snad to do Cancunu shnedne a nesloupu se. Pokracovali jsme k dalsim jezeum, kde jsme na voru jeli taky ke stredniku ostruvku, kde Antonio Banderas natacel reklamu na Coronu (piiivo:). Pekne peknoucke. Byl tam prironi mustek ze skaly-7 metru. Jean Charles (Belgie), Lise (Dansko) a Maria (SVedsko) si skocili, ja jsem radsi jen fotila:) No a nakonec jsme zamirili k dvema jezerum, jedno z nich se jmenuje "Lago Internacional". Na to jsem se silene tesila, protoze....... Protoze je na hranicich s Guatemalou a tak uz muzu rict ze jsem byla v Guatemale. I kdyz jen na nejakych 15 minut. Ale bylo to super. Pofotili jsme se na hranicich, zjistili, ze tvrzeni, ze clovek nemuze byt na dvou mistech najednou neni tak uplne pravda-ja jsem byla najkednou v Mexiku i Guatemale! Meli jsme uplne totalniho pruvodce, ktery nam za celou dobu nic kloudneho nerekl, jen se porad chvalil a na konci nas jeste pozadal o potlesk pro pruvodce - fakt jsme z nej meli vsichni dost>:) A nakonec zpet domu. Ty tri hodiny byly ale nekonecne... Unaveni, chteli jsme spat, ale danky kecaly a kecaly. V 9 jsme dojeli, navecereli se, vyopalila jsem si na kamosove laptopu prvni davku fotek (300), castecne pobalila a sla spat. Na diskoteku jsem vazne naladu nemela.

SOBOTA:
Na snidani jsme meli ovoce, kure ve smazenem testicku a smazene banany-namiky namiky (vidite? Po pul roce v Mexiku je muj zaludek odolny naprosto vsemu a muzu dokonce i snidat smazene veci a nic mi to neudela. U driv mi rikali, ze po roce v Mexiku budu moct jist a pit uplne cokolivb, protoze uz mam v zaludku stejne nejake ty potvory stejne jako vsichni Mexicani a uz se mi nemuze nic stat. S pitim je to taky pak lepsi, protoze jak jsme tady vysoko, tak u nas pak budu moct pit /kdybych o to stala/ o moc vic a jen tak se neopiju). Pobalili jsme a vyrazili do Agua Azul (modra voda). Behem cesty nas 2x zastavili vesnicani v maskach a chteli po nas poplatek za prujezd. Je jednodussi jim ho zaplatit, nez aby nam rozhoupavali autobus nebo jeste horsi veci.Prece jen jsme v Chiapasu a guerrily jsou tu stale aktualni, ale mami, nedes se, na turisty vetsinou neutoci ( i kdyz v noci jsme radsi nikdy nejezdili, protoze prepadeni jsou tu hodne casta. I kdyz vetsinou jen okradou a nechaji jet dal). Po 4 hodinach jsme konecne dorazili (je to sice jen 100km, ale na kazdych 50 m je tope-retarder /btw, tope je snad prvni slovo, ktere se ve spanelstine v Mexiku naucite -neco jako stau v nemcine:). Ale krajina byla pekna, pre domy susili kavova zrna, vesnicanky po nich chodily a prehrabovaly a prehazovaly je (i kdyz o cistote jejich bnohou by se dalo polemizovat-ale prazenim se snad vsechny potvurky znici:) DOjeli jsme a meli dve hodky volno. A tak jsme sli podel vodopadku nbahoru. Jsou vazne krasne a cistounke. Agua Azul je rekla, ktera ma spoustu vodopadu nadherne barvy. Vysli jsme do horni casti, kde je super misto na koupani, zaplavali si, dokonce castecne praktikobvali kanyoning, kdyz jsme sesli jeden vodopad, nekteri sli jeste niz, ale ti uz si docela namlatili, protoze je to smetlo a padali hoavou dolu. Fakt jsme meli nahanano, jestli to jedna kamoska prezije, kdyz jsme ji videli, jak se riti dolu, ale nastesti se pred jednim velkuym vodopadem zachytila a vyvazla jen s odreninami. aky tam byly Houpacky na skakani. Fakt jsme zablbnli a pobavili se. POtom jsme pokracovali o Palenque, ubytovali sem, navecereli a sli do bazenu, kde jsme si hodinu rochnili a bavili se. Bylo nadherne nebe bez mracku se spoustou hvezd.

NEDELE:
Snidane byla mnam, tak jsem si nacpala me minivbrisko(btw pocet pribranych kg a porovnavani speku je denodennim a vdecnym tematem - ja jsem v prumeru. Vetsina z nas (holek) pribrala 3-5 kg. Jen dve holky 10 a jedna zhubla 6-ale ta pry vubec neji. Je trosku snobka. Vseobecne je ale nespravedlnost, ze vsichni kluci vypadaji hubenejsi a hubenejsi a holky naopak:). Pobalili jsme a jeli do Palenque. Nejdriv me mrzelo, ze je pod mrakem, ale potom se to ukazalo jako stesti. Protoze i tak tam bylo kolem 35°C a ko0lem 60-70% vlhkosti vzduchu. V kvetnu je normalni 45° bez jedineho naznaku vetriku... A navic tam ez SLunka byla takova magicka atmosfera. Paenque je jedna nadherna a obrovska arqueozona v dzungli. Je tam kolem 1500 budov, ale odkrytych je zatim jen 30%, ostatni jsou v neprostupne dzungli-vi se o nich, ale nejsou zatim penize na jejich rekonstrukci. je to majske mesto z klasickeho obdobi (600-900 nl) a je to nejhezci zona, kterou jsem zatim videla. DOslova me uchvatila. Pyramidy super, fakt neco nadherneho a magickeho. Jen jsem si tak sedla nahoru na pyramidu a vychutnavala si to...V 1 jsme vysli z dzungle a zjistili, ze nam chybi 1/2 lidi vcetne Marty a pruvodkyne. Po pul hodine cekani jsme zjistili, ze vysli vchodem, tak jsme se pro ne vratili autobusem a pokracovali do Uxmalu. Cestou jsme vsichni mysleli, ze horkem pomreme, ale v 21:30 jsme dorazili do krasneho hotely, vyborne povecereli, skocili do bazenu a zustali tam asi do 11 a uz dalsi den skoncil... Neeeee, proc o bezi tak strasne rapido???

PONDELI:
Rano jsme vyrazili na dalsi pyramidy (vetsinu uz to nebavi, ale mi se stale libi aporadne si jich uzivam). Zona docela mala (no, mala... I tak je tam 8 palacu a dalsich 150 neodkrytych ;) ale moc pekna, s mnoha detaily v kamenech. Meli jsme dobreho pruvodce, tak to bylo fain. Co nas nejvic dostalo byly ovalne podlouhle kameny, asi 2 m dlouhe, zasazene do zeme. A vite, co predstavuji? Normalne a natvrdo penisy... Mayove byli asi pekni typci:) Ne, duvodem bylo, aby byla zeme (zena) urodna. AKLe stejne... Byla tam spousta jesterek-teda spis jesteru, meli tak 1 metr-to jsem taky jeste nevidela. ALe nejsou nebezpecbne, nenapadaji lidi. ALe potom uz uprkem do hhoteloveho bazenu, protoze horko bylo nepredstavitelne. A bude hur! Po obede zase do bazenu a v 6 zpet na pyramidy, kde jsme videli predstaveni "Luz y sonido" -svetlo a zvuk. Moc pekne, ruzne nasvicovali pyramidy a u toho vykladali legendu, ale mi se vazne strasne zaviraly oci...Nasedli jsme do busu a jeli do Meridy (vazne to neni jen znacka kol:). V 10 jsme sli ven na veceri, ale nenavecereli se (teda vetsina jo, jen ja a pruvodkybne ne, protoze nam proste nedonesli ani po hodine a pul jidlo...). Zrovna je tu karneval (neni jen v Riu de Janeiru, i kdyz Brazilci jsou smutni, ze tam letos budou chybet... BTW; kdyz tanci brazilky smabu, tak je to upln neco jineho nez co tancime u nas-jen takove preslapovani:), ale v podstate v 11 uz skoncil.

UTERY:
Snidali jsme rekordne brzo-uz v 7:30 a pak jsme vyrazili do centra. Ja jsem se piodila po obchode s Hamakami (houpacimi sitemi, ktere jsou tady nejlepsi z celeho Mexika). Ten, ktery jsem hledala, byl jeste zavreny, ale pak nas (jeste jsem sla s jednou americankou Laurou) zastavil na rohu jeden mexican, jestli shanime hamaky, ze ma obchod. Tak nas zavedl tam, vypadal duveryhodne, ze o tom neco vi, zrovna tam jednu delali a tak jsme kazda jednu koupily. Sice to neni nejlevnejsi -asi 500 Kc, ale vydrzi pry 6 let, kdyz v ni spis kazdou noc (takze mi cely zivot-jaja:). Tady na Jukatanu totiz vazne v hamakach bezne spi. Kdyz jsme tak jezdili autobusem, tak jsem videla v domech (s dvermi se neobtezuji, tak slo videt dovnitr:), ze vzdycky jsou tam hamaky no a samozrejme televize:). Jedna hamaka se dela jeden tyden, takze to zase tak drahe neni. No a potom uz smer Cancun, na ktery jsou vsichni nateseni jak mala decka. Cestou jeste bnavstivime Chichen Itza, coz je krasna, velka, snad nejznamejsi arqueozona, ale uz jsme trochu prepyramidovani a tak to moc neocenime a vnimame hlavne jen to silene vedro a jen se snazime hledat stin.. Co bylo fain a moc pekne, ze nas nechali vejit do jedne pyramidy-hrobky, Stoupali jsme tunelem po schodech-docela tak na klaustrofobii, ale stalo to za to. Byla to predesla vrstva cele pyramidy. Nevim, jestli jsem se o tom uz zminovala, ale oni vzdy postavili jednu vrstvu oyramidy a potom po nekolika desetiletich dalsi a tak nekolik po sobe. Taky jsem jeste asi nezminila, ze pyramidy tady se neobyvaly, slouzily vyhradne jako obradni a ceremonialni centra. Jeste jsme zasli k Cenote-to je neco jako lom, jen ze prirodni. Ve vsech je vzdy nadherne cista voda, az prave na tento, protoze slouzil jako misto, kde se obetovali lide a k nim se hazely ruzne drahocenne veci. Byl tam v podstate obrovsky poklad. Ten ale na pocatku 20. stoleti vyraboval americky vevyslanec v Mexiku a odvezl to do statu, dke to rozprodal. Samozrejme bez potrestani a sem se nedostalo nic... Potom super obed (buffet-mnam mnam). A uz primo do Cancunu. I kdyz se tam tesim, tak je to nejvetsi snobarna v celem Mexiku a to mi tu naladu trochu kazi. V 8 jsme dojeli, ubytovali se v peknych domeccich, k plazi to mame tak 40 m kdyz moc. Sla jsem se rovnou vykoupat. Prvni do Karibskeho more (uuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuu, je to nadhera, i kdyz uz byla tma, tak se videlo, jak je pruhledne a krasne...) otom do bazenu, ktery je taky krasny. Velky a uprostre ma asi tri ostruvky s palmami... Vetsina pak sla na diskoteku, ale ja jsem dnes opet ztratila hlas a navic dostala rymu, a tajk jsem to radsi vzdala.

STREDA:
Ve 4:30 se vratili z diskoteky a ze prusvih, protoze jak tqam byl open bar, tak se nekolik lidi hodne opilo a vetsina priopila. To mi prislo fakt hloupy-pred counsellorem... Vstavali jsme asi kolem sedme, ja sla hned do more-jako jedina-to moc nechapu. Jsme v karibiku jen na jeden den a decka spi. PO snidani jsme chtely vyrazit na Isla Mujeres (ostrov zen), kdyz jsem cekala na decka, tak jsem uvidela skupiku, ktera uz odjizdi a najednou jsem uvidela, ze to musi byt Cesui,m protoze jeden z nich mel na sobe neklamne znameni... Uz vite jake??? No jasne, boty Prestizky:). Tak jsem se mou koktavou cestinou zeptala: Jste z ceska (fakt to bylo namahave...) a oni ze jo. Jenze to byli proste typicti nosici prestizek a moc mi nesedeli a spis jsem se teda za CR pred mymi kamosi stydela, protoze to bli trochu burani. No, ale chvili jsem se s nimi pobavila. A potom uz jsme sedly do autobusu, ten nas zavezl do pristavu, tam jsme nasedli na lod a jeli. Cesou nas chytil dest, coz nas totalne dostalo. V Cancunu je 240 slunecnych dni v roce a malinko tech destivych a an nas zrovna padne tento. No, ale jeste jsme tomu destli ujeli, na ostrove si nasli peknou paaz. Pulka skupinky sla na exkurzi, ale my jsme si uzivaly (ja Maria a tri nemky) plaze a more. Koupily jsme si kokosy, popijely, opalovaly se, koupaly, kochaly se pohledem na ty neuveritelne barvy more... I kdyz jebn asi hodinu, protoze pak prisel dest i sem... Schovaly jsme se pod palmovy pristresek a kdyz to torchu preslo, tak jsme sly zpet do pristavu, kde jsme ve dve mely sraz s ostatnimi. Jenze... Meli hodinu zpozdeni. Byly jsme na ne pekne nastvane, protoze nam ani nerekli... zASE zaclo prset a tak to na mori bylo pekne rozhoupane. Pak jsme se prebrodili po ulici (protoze kdyz prsi tak prsi a ulice jsou cele zalite...) a stopli autobus, ktery nas po pulhodine zavezl k hotelu. Osprchovali se a zajely do obchodniho centra neco snist. Holky chtely jeste do Hard Rock Cafe a Planet Hollywood, rekli nam, ze je to tak 1 km, tak jsme nejely autobuysem, ale nakonec jsme tam sly pres pul hodky. No, ale dorazily jsme, holky nakoupily tricka a zpet uz jsme jeli busem. Par decek slo vecer na diskoteku, ale vetsina zustala. Par se nas seslo v pokoji Jaimeho a Maty, koupili jsme popcorn, bramburky, dzusy a kecali jsme. Asi v jednu jsem sla spat. tak jsem si teda Cancun nepredstavovala... Ale more je nadherne i za deste...

CTVRTEK:
V 7:40 jsem se vzbudila, zjistila, ze sviti slunicko, a tak jsem na sebe hodila plavky a sla do more.-i kdyz jen na 15 minut, protoze v 8 byla snidane. Fakt jak zakon schvalnosti, ze dnes e krasne, a predvcerem taky. Jeniny skaredy den vysel na nas. Ale neva. BNe vsechno muze byt dokonale... Po snidani a sbaleni jsme jeste zasli na chvilicku na plaz. Pak do Tulumu. Tulum je neco tak nadherneho, ze jsem myslim i zalapala po dechu. Sice jsme tam meli jen hodinu, coz byla skoda, ale neva. Zkusim to popsat. Je to dalsi arqueozona, ale... Proste nadhera... Uvidite fotky (snad:). Prijedete z pevniny k pyramidam mezi palmami a ruznou zeleni a haveti. Jsou malinke, ale moc pekne-takove milounke. A pak pokracujete a najednou uvidite ocean, protoze Tulum je vystaveny na utesu nad morem a pod sebou ma nadherny bily pas plaze a potom uz jen more nadherne barvy... Uplne jsem to prozivala-ne jako ostani, kteri se rovnou vyvalili na plaz-ze pry uz maji pyramid dost (pendejos...). Pyramidy si proslo asi 10 z nas 40i. Sraz jsme meli v 2:30, ale vetsina z tech, co se koupala prijela az v 3:10. To me nastvalo (jen trosku, ale stejne), protoze tak uz nestihneme nas dalsi cil-cenote azul, kde jsme se chteli i koupat. Jaime si nas sice udobroval pivy (to je zmena, co? Nejdriv jsme si k alkoholu nemohli ani cuchnout a ted nejen ze muzeme, ale dokonc nam kazdymu koupil pivo -pametihodny okamzik :) ale stejne je to skoda. V 9 jsme dojeli do predposledniho hotelu, ktery je uprostred dzungle a je hodne ekologicky. Elektrina tam sice je, ale jen ze solaru (nevim jak, ale jo). SIgnal, telefon ani TV tam neni. Proste hotel, kam si jezdi bohati mexicani (protoze je to nejdrazsi hotel ze vsech, kde jsme spali...) odpocinout od prace a civilizace. Vecere dobra, ale ani nam nedali obycejnou vodu na piti (to se nam stalo jen ve dvou nejdrazsich hotelech... Sangrones!)

PATEK:
SNidane byla v 9 a potom asi 1/2z nas jela navstivit posledni dve prehispanska mesta. Byla malinka, ale celkem pekna, Uz ne tak jako Palenque a Tulum, ale fain. Ostatni zustali v bazenu uprostred dzungle. Potom jsme naskladali kufry do busu, naobedvali se a jeli do Villahermosy. Cesta asi 6 hodin, ale docela mi to ubehlo. Kdyz jsme dojeli, zjistili, ze v nasem hotelu spi take sampioni Mexika v Baseballu za posledni tri roky-DIablos Rojos-cerveni dablove :). Tak jsme pokecali. Picher byl takovy sympaticky a mily kluk z Los Angeles, ale ted uz je rok v Mexiku.. Ostatni uz nic moc. Jeden byl primo priserny, protoze neustale nabizel hjpolkam, at s nim jdou do pokoje... No, to nejhorsi je, ze jedna holandanka nakonec sla. Ale ona uz je takova. Je to jedina, kterou fakt nemuzu. Jeji rodice ji dali na tento rok kapesne 30 000 euro a nekteri poznamenali, ze to proto, aby se ji zbavili;) Sli jsme poveceret tacos a potom me tam jeden maly kluk ozadal o autogram-dvakrat jsem se ho ptala, jestli to mysli vazne a kdyz rekl, ze jo, tak jsem se mu podepsala-proc ne:) A pak jsme se tak ruzne presunovali po ruznych pokojich a ja to ve tri zabalila. V pet nekdo zacal busit na dvere. Nejdriv jsem nechtela otevrit, protoze Marii jsme nechaly klice, ale pak byli neodbitni, a tak jsem otevrela a zjistila, ze Maria zalomila klic ve dveric... No couz.

SOBOTA:
NEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEE; jak to, ze to tak rychle ubehlo??? V osm jsme posnidali opet vajizka, ktere Mexicani miluji a delaji je na 1000 zpusobu, ale ja jich mam uz fakt az po krk, pofotili se s baseballisty, pobrali od nich maily a telefony a jeli do Muzea, kde jsou slavne Olmecke hlavy. Je to moc pekne muzeum, protoze je to takovy park-dzungle, kde chodis a potkavas ty kamenne hlavy. No a potom uz jebn vyzvednout obed v krabicce a deset hodin do Puebly... Vubec se nam nikomu nehctelo. V deset jsme dojeli, rodina me hned vyhmatla, nenechala me ani poloucit se a ze jedem domu. No, couz.

NEDELE:
Abych Vas neochudila, napisu i o 29.2. ... (BTW omlouvam se mamince a Martovi, ze jsem dnesek zapomnela udelat do kalendare - to aby Vam to neprislo tak dlouhe ;)-ne, normalne jsem si to neuvedomila...)
Nedele byla ryze odpocinkova a vysedavaci u netu - vazne tak dlouho jsem asi v zivote pred PC nesedela. Rodibna nebyla doma, tak jsem mela svuj klidek na vzpamatovani se z Ruta Maya:) Pokecala jsem s nasima, odpovedela na maily a tak...
Jo a jedno velke blahoprani Tomeckum!!! Maji Michala a chudacek bude slavit jen jednou za ctyri roky... No neni to smula??? :)

ZAVER:
Nikomu, ale vubec nikomu se nam nechtelo jet. Pruvodkyne nam rikala, ze je to opak decek z lonska, ktera uz si lezla na nervy a tesila se do Puebly., Od nas nikdo. Fakt jsme super skupina a uzili jsme si to na maximum. Prijemne me prekvapil nas counsellor, ktery nas nechal delat, co jsme chteli. BYly to vazne nejlepsi dva tydny meho zivota a so smrti budu vdecna rodicum, ze mi umoznili jet. Vsichni jsme krome drahe cesty utratili jeste spoustyu penez za suvenyry aj idlo, ale nevadi. Meli jsme skvelou pruvodkyni, s kterou jsme si sedly a uz se domlouvame na dalsich cestach nebo jen tak na zajiti na kafe. Behem tydne mi jeste posle mailem, kolik kilometru jsme za ty dva tydny ujeli, tak to sem pak pridam, ale zatim to nevi... Pokud nekdy budete mit moznost jet do Mexika, nevahejte ani minutu... Videla jsem veci, ktere me absolutne ochromily a na ktere nikdy nezapomenu. Vyfotila jsem 550 fotek digitalem a 6 filmu zrcadlovkou. Jedine, co mi bylo lito, ze jsme diky nedochvilnosti nekterych prisli o 4 mista. Mitla (pyramidy), jedny vodopady, prochazku v Campeche a Cenote Azul... Ale to je jediny detail... Vse ostatni bylo uuuzasne. Mejte se krasne...