..:: Vsichni jsou uz v Mexiku ::..

31.5.-6.6.

PONDELI:
Tak a je to tady... Posledni den ve skole... Kooonecne.... Teda, jeste prijdu asi dvakrat nebo trikrat na pisemky, ale ne uz na vyucovani. Jsme rada, ze je to tak. Ono skola vazne nebylo to, co by se mi tady v Mexiku libilo... Jasne, ze i tady mam kamose,ale vetsinou jsou to pinches pendejos putos, q me cagan de madres... Me valen... Radeji se to nesnazte prekladat;) V podstate nic nedelame...

UTERY:
V sest rano pro me prijel Gabriel, dojeli jsme tak tak na CAPU, koupili listky a poklusem leteli do autobusu.. Behem topho jsem slitla a pekne se odrela, ale to uz je jedno.. Jedu do dzungle!!!!! Jupiii!!! Nejdriv jsme jeli 3.5 hodiny do Veracruz, tam jsme rychle koupili dalsi listky a jeli stejnou dobu do Catemaca, kde je treti nejvetsi jezero v Mexicu. Z catemaca taxikem do Nanciyaga (www.nanciyaga.com), kde jsme se ubytovali... Nanciyaga je takove ekoturisticke stredisko na brehu jezera. Jsou tam chaticky poastavene primo na jezere, dzungle, samani, temazcal a tuzne dalsi supr veci jako treba pramen a lecive bahno ve kterem te celou obali:) Vsak uvidite fotky... Jeli jsme pres tyden, protoze je to o pulku levnejsi. V cene mas navic kanoe, tu bahenni koupel a prohlidku po arealu. Takze jsme se ubytovali, sli se najist a potom na prohlidku Nanciyaga. Je to moc pekne... Po prohlidce jsme chvilku odpocivali a vlastne uz nevim, co jsme tak delali, proste jsem se kochala tou dzungli a vsemi temi zvuky kolem... Abyste si nemysleli, ze je ot nejaka umela dzungle... Tak v jezere ziji volne krokodylove - priblizne trimetrovi, ale na lidi neutoci... Potom tam ziji tarantule, stiri, skrtici, chrestys aj ini jedovati hadi no a v podstate na co si vzpomenete. Taky jsou tam opice, asi pet druhu zelv, kolem 500 druhu ptaku... No nadhera... Hned ten prvni den pripllaval jeden krokodylek az k molu, tak jsem si ho hned pofotila. Hned pri obede jsme si obednali, co chceme na vecri, protoze v 5:30 to tady zmlkne a vsechen pčrsonal odjede domu ZUstane jen jeden hlidac, ktery ti vecer ohreje veceri, co sis objednal:) Pohoda. Taky tu maji dva psy. jenoho cernyho labradora a voriska.. Pres den jsou to ti nejklidnejsi pejsci na svete, ale setmi se a malem te sezerou a fakt z nich jde strac:) Hlavne kdyz chces jit na zachod-jiji:)

STREDA:
Spalo se mi pekne, celou noc prselo, ale rano uz ne, takze me probudily prave zvuky dzungle:) Pohoupala jsem se v hamace u chatky a vsimla jsem si, ze pod chatkou je krokodyl:) Ale nespapal me:) Pak jsme se nasnidali, jako oibvykle vajicek:) Nechali jsme si udelat nasdi bahenni koupel. Nejdriv me celou natreli bahnem, pak me nechali uschnout. Potom jsem se vykoupala a umyla v prameni a nakonec me "vytreli" a vydrhli bylinkami-hmmmm, to bylo posusnanicko:)
Potom jsme se jeli projet na kanoi na ostrov, kde ma Veracruzska univerzita opice na nejaky vyzkum a pozorovani. Jsou pekne drze a nemuzes se moc priblizit, protoze ti skoci do lodky:) Pak jsme jeli na lodce do Catemaca, projit se, ale j eot v podstate skareda vesnicka. Je slavna tim, ze tam zije strasne moc magu a carodeju-jak bile tak cerne magie a taky cikanky, co ti ctou z ruky... Kazdy ok na zacatku dubna je tu celosvetovy sjezd kouzelniku... ALe fakt, neni to Harry Potter, je to navazno. Akorat ze ted uz to kouze spis k te cerne magii:( Zpatky jsme jeli uz v "pirata" takovy auto s korbou, ve kter sedis... Isabel (jedna, co se tam o nas starala) nas zavedla do jedne odpociaci chaticky, ktera je uplne vevnitr v dzungli. Tak tak stoupam nahoru po schudcich a co nevidim? Tarantulka:) No, sranda:) Ale nekousla me aninic:) Vecer jsme si sedli s hlidaci (dnes byli dva) na molo a pozorovali krokodyly, nejdriv za svetla a pak pomoci svetla jen jejich cervene oci. DOcela dobre. No a uz do postylky.. Celou noc zase prsiiii....

CTVRTEK:
Rano jeste prselo ale postupne to prestavalo. Umyli jsme se a jeli do Catemaca, pockali na autobus a jeli do Veracruzu. Veracruz je a vzdycjy byl nejvyznamnejsim pristavem, i kdyz ted uz to tak moc nevypada. Sli jsme na obed a na nejlepsi kafe v Mexiku, jak se aspon rika:) Kafe Parroquia... A fakt bylo dobre... No a potom na pevnost San Juan Ulua... Gabriel sel a sel az jsem se ho zeptala, zda to vazne mysli vazne jit az tam pesky a pon ze jo... No jo, Mexican... Kdyz ma jit 500 m tak nejde, ale kdyz je to nejakych 10 km a nemame cas, tak si to slape krok za krokem.. Tak jsem rekla, ze teda ne, ze pockame na autobus... Zastavilo u nas taxi a pry jestli jedeme k pevnosti, taxme rekli ze jo, ale ze busem. Ja jsem se teda radsi zeptala, kolik by to stalo v taxi a on ze normalne 60 ale ze nas sveze za dvacet... Uz to byla vynikajici nabidka, ale bus stoji 9 $ pro oba, taxme rekli, ze ne. A on ze nas sveze za 10$:) Tak to jsem byla jednou rada za mou blondatou hlavu:) A bylo to fa kt daleko.. Pevnost byla dooost skareda. Ted uzasna a impozantni stavba, ale strasne zanedbana, coz je skoda. Potksli jsme tam jednoho typka, ktereho jsme potkali vcera v Catemacu, tak jsme chvili kecali o cestovani po Mexiku a tak, docela zajimave, Potom jsme sli zpet spolu.. Autobus nejel, tak jsme pomalu sli smer pristav a stopovali odjizdejici auta. prvni dve meli plno a odjely, ve tretim byli taky 4 a poodjeli, ale pak se zastavili a ze jestli se tam vlezem, tak nas vezmou - q buena onda!! - tak jsme pokecali, byli to chilangos-defectuosos-obyvatele mexico CIty. Bylo to fain. Nechali nas blizko nadrazi. Pockali jsme na bus a o pul devate uz jsme byli v Pueble a v jedenact uz i v posteli:) To byl fain vylet... Jedinou nevyhodou v dzungli byli komari... Napocitala jsem jen na nohach pres 160 stipancu...

PATEK:
Rano jsem sal do skoly na jednu pisemku., ale spis tak abych videla kamose. Potom jsem jela s Mayo na skolni msi holek, na snidani na quesadillas a domu. Konecne jsem se po trech dnech dostala na mail. Ja vim, ze tri dny nic neni, ale kdyz me se tu fakt ta posta kupi. Jen za tytri dny 35 mailu a kdo na to ma odpovidat:;) Potom jsem zacla obvolavat hjokly, co chteji jet zitra do Taxca, jestli teda pojedou nebo ne... A volala jsem Jaimemu. Ze pry mu mam poslat mail, ze promluvi s Hildou. To bylo ve dvanact. Ve tri jse mu volala znovu, jeste nic, v pet znovu, ted sel poslat mail Hilde... V deset ze mu mam zavolat za dvacet minut, po dvaceti minutach, ze mu mam zavolat za hodinu a pul... Sla jsem si lehnout a dala budika na pulnoc. O pulnoci jsem mu volala a ze NEMUZEM JET protoze NEMLUVIL s Hildou... Myslela jsem, ze ho nakopnu... On me necha cekat do pulnoci, jen aby mi rekl, ze nemuzu jet, protoze se na to vykaslal... Fakt me caga, protoze uz vsichni nachystani, Martin nas rano bude cekat v Taxcu, Yuka, jedna Japonka taky... Takze jsem obvolala holky, ze yto pada... Nastval me jako nikdy, ale nemohla jsm mu nic rict, protoze od nej chci povoleni na cestu na sever...

SOBOTA:
Rano jsem napsala Martinovi, ze ot padlo, myslim, ze jsme se na Jaimeho oba nastvali faaaakt hooodne... Ale couz. Odpoledne jsem sla na fiestu jeffovych narozenin. Bylo to fain. Bylo to doma u me prvni rodiny a vyvedlo se to. Hode lidi, pohodka... Kolem 9:30 uz jsme jeli domu, prootoze moje rodina mela jeste nejakou RC veceri.

NEDELE:
Vzbudily me segry, protoze zdi jsou tu vazne tenke:) Ale nevadi, bylo uz skoro deset. Jeli jsme s nima do skauta, protoze dnes slavili vyroci. Nebylo to tak hrozne, protoze nebylo moc horko a po chvili jsme uz obedvali a pak jeli domu:) Potom uz jen na msi a je zase tyden za mnou...

Jeste 5... :`´`´-((((((((((((((((((((((((((((((((((((((((((((((((((((

7.6.-13.6.

PONDELI:
Nemela jsem skolu (no, nebo vlastne mela, ale nesla jsem:), vstavala jsem pozde. Pak jsem chtela jit na nakupy, ale prisel Tony (prvni exchange v teto rodine), tak jsem zustala doma a kecala. Na zahrade (teda zahrade, asi 2 m travniku pred domem) jsem videla pekneho zeleneho kolibrika, tak me to potesilo:) Potom jsem pokecala i s nasima. Po obede jsme jeli s rodici do kina, Ja s Telmou na Harryho (jojo, tady je premiera ve stejny den jak v USA:) a oni na Den pote... Nebo jaxe to jmenuje v cestine. Vecer jsem sla do RC. Opet nuda, lae potrebovala jsem mluvit s Chairmanem o te moji ceste na sever. No, nevypada o zrovna nadejne, ale uvidime, co se bude dat delat:). Potkala jsem se tam s Candy-rotarianka, se kterou jsem se bavila, kdyz jsem tam prisla upolne poprve. teda bavila je dost silne slovo, protoze tehdy jsem ani nic nerozumnela. Moc me nepotesila, kdyz se na me usmala a rekla "Ay, ya eres mas gordita, verdad???" -neboli, "je, uz jsi nam trosku pribrala":) Ale nijak s me to nedotklo, protoze tady je to normalni a nikdo si z toho nic nedela. Prvni bracha jen co me vidi, tak mi rika, jak jsem tlusta a jaky mam tvariska:) No, ale o to nejde. Ptala se me jestli mi chutna mexicke jidlo no a ja ze jasne. A pozvala me a rodice ve ctvrtek na snidani. Fan:)

UTERY:
Do skoly jsem nesla, vlastne uz tam ani neminim jit, mozna jen tak rozloucit se:) Jejda, co jsem dnes delala? Nejak nevim...Jo, sla jsem si koupit dziny... No, to byl des... Sla jsem s Marii a obe jsme skoncili pekne deprimovane, protoze vam ani nebudu popisovat, jake velikosti jsme musely zkouset... Navic na tech nasich specich zadny dziny nevypadaji pekne... No, nakonec jsem jedny asi po padesatem zkouseni odsouhlasila. JKsou mi sice dlouhe, ale jakz takz sedi. jedinym defewktem jsou pretikajici speky na brichu, ale couz... Lepsi nebyly;) Odpoledne jsem sla ven s Gabrielem, koupili jsme si dzus a tak, chvili jsme skecli a pak me zavezl domu.

STREDA:
Dopoledne jsem se hezky vyspinkala, potom jeli rodice pro segry a nakoupit a pak jsme uz obedvali. Meli jsme hamburgry:) Po obede jsem jela s mamcou a Telmis na nakupy, Telma jde o vikendu na nejakou oslavu a je uplne stejna jak nase Bara-proste cim vic obleceni, tim lip:) Nakonec jsme vybrali a myslim, ze dobre. Ruzove kalhoty a tilko a modry propinaci svetyrek. Slusi ji to:) Zaclo desne prset, tak Mayo jen prebehla k autu, priblizila nam ho, abychom nezmokluy a zavezla me na Av. Juarez, kde jsem mela sraz s holkama (Maria, Lisa, Julia), protoze jsme se domluili na rozluckove veceri. Sli jsme do Los Amorosos a bylo to fain. Dala jsem si recke lasańe a pochutnala jsem si. Pak jeste brownies a cheesecakes a bylo nam fain:) Rodice nas vyzvedli v jedenact.

CTVRTEK:
Dnes jsem vstaala brzo, protoze jsem sla s Mayo na msi do skooly a potom na jednu snidani. Pozvala me a rodice v pondeli jdna rotarianka. takova sympta, hodne bohata, ale pohodova zenska. Je architektra-designerka, jeji manzel taky. Maji supr barak. Prijel i chairman a prezident rotaractu, bylo to fain. Po obede jsem jela s Lisou k Jaimemu do kanclu, cekaly jsem asi pul hodiny na Julii a Marii, ale nakonec dorazily... Sly jsme si pro pasy a letenky, penize nam zatim nevrati, ale couz... Horsi je, ze mi potvrdil to, co jsem myslela,z e Carlos rika jen ze srandy... A to ze v sobotu mam mluvit na orientation meeting.. Ach jo, fakt nechapu, proc nevyberou nekoho, koho bavi mluvit na verejnosti. je jich tu tolik, co by se o to prali. No ale nevadi, to uz se nejak spravi.

PATEK:
Pres den jsem se flakala a na sedm jsem sla do Angelopolisu, kde jsme sly s deckama veceret, uz takova rozlucka... Neprislo moc lidi, ale bylo to fajn. Pokecali jsme a v deset pro me prijela mamka. V podstate ted uz to nebude o nicem jinem... Po prijezdu jsem jeste psala rec a asi v jednu to zapichla.

SOBOTA:
Vzbudil me telefon uz o pul devate... Ivan... Ach jo... No, chtel mluvit se segrou. Ale uz jsem teda vstala, nasnidala se, vykoupala, precetla si znovu co jsem vcera zplodilaa bych zjistila, ze se mi to nelibi;) Rodina sla na nejake prvni prijimani, ja jsem zustala doma.Potom prijeli a zavezli me na orientation meeting decek, co jedou ted na exchange. Mela jsem totiz za ukol kecat.Takze jsem dojela, potkala tam Clarissu, tak jsme se domluvily, ze budeme mluvit obe, rotoze mi se zrovna po podiu s mikrofonem samotne kracet nechtelo. Zvlasly jsme to-jupiiii!!!Dokonce jsem dostala diplom od RC:) Potom jsme jeste poslouchali dalsi prednasky, potom sli na obed. Ja s Laurou a Martasem na tacos a od ctyr se pokraovalo dal. Rozdelili nas do skupinek podle zemi kam jedou decka a kecali jsme s nimi. Do CR jede jena a z CR prijedou dve, takze zvesti o preruseni kontaktu nejsou pravdive. Svedsko ale letos prerusilo kontakt:) Potom jsme jeste chvili poslouchali, nudi.i se... Nakonec decka zpivali, rodice si zaslzeli a jeli jsme domu. Navevcereli jsme se a jeli do baru, protoz Caro flaca mela narozky. Jen skoda, ze neprijelo moc decek. Byli jsme tam do dvou.

NEDELE:
Spala jsem az do jedenacti, ay q rico!!! Potom jsem sla vzbudit Martina. Rodice byli na nejake RC akci tak jsme na ne cekali. Potom nas zavezli na meeting. Byli jsme tam asi jen pul hodiny a byl konec, ale pekny, zpivali jsme Old Lang SYne ve spanelstine a skoro jsme breceli... Fajn... No a potom jsme se sli ptat chairmana jestli muzeme jet na sever... Myslela jem, ze je to beznadejne, ale... JOOOOOOOOOO!!!!!!!! Muzem jet!"!!! Prijela pro nas Mayo, podivali se na penalty ve finale fotbalu a pak jeli na obed. Zjistili jsme, ze tatka by nas mohl zavest v utery do Mazatlanu, ale je to dost narychlo, tak uvidime... Aler bylo by o supr. Tak jsme vsechnyobvolali a ze jo... Tak jeste musime zavoilat Carlosovi, ze jedem uz v utery a bude to...

Tak to bylo hezke zakonceni tydne...

14.6.-4.7.

PONDELI:
Dnes jsem tak v klidku planovala a procitala pruvodce, chystala jsem veci a tak... Vecer jsem sla s Gabrielem pozdravit Conny, protoze se vratila po 40 dnech ze severovychodu. Bylo to fajn.

UTERY:
Dopoledne jsem jela koupit stribro a utratila jsem 5x vic, nez jsem mela v umyslu... No, ale cast budu chtit prodat, tak pokud mate zajem, tak az se vratim, musete se prihlasit, mam tam fakt pekne kousky, ktere byste u nas nesehnali.:) Tak to jsem si rovnou udelala reklamu, delejte ji dal:) Potom jsme jeli do banky, kde jsme se potkali se segrama a tatkou a pak jsme jeli do KFC na obed. Bylo to poprve, co jsem jedla KFC v MX a musim rict, ze u nas je lepsi;) A potom domu, pobalit a pro Jarku, tu Slovenku, co jede s nami taky. Domu, obvolat jeste ostatni a tak... No a v devet vecer vyrazime smer... docela neznamo;)

Za dva tydny nebo vic Vam napisu celou cestu...

16.6.-30.6. 2004 Z Puebly do Kalifornie, Chihuahuy a zpet:)

UTERY:
V 8:25 jsme nastartovali a vyrazili z domu. Cestou jsme sebrali Marii a pokracovali do DF. prselo a navic "no circulamos", takze zajimave, ańev 10:456 jsme dorazili na nadrazi, kde jsme se po chvilce hledani nasli s Martinem a Linou a byli jsme tedy komplet... nemuzu uverit, ze to vyslo a jedeme!!!!! NA SEVER!!!! jupiiii!!!! Tatka je tak hodny, ze nas sveze az do Guadalajary a tim nam usetri nejen cas ale taky nemalou castku penez...

STREDA:
Ve tri rano jsme dojeli do Morelie a skoro hned zalehli... Vstali jsme kolem devate, umyli se, nasnidali a sli do centra. Nejdriv v aute s vykladem od Horacia a potom peso. Morelia je vazne krasna. Navic tam maji muzeum sladkosti;) Hmmm... Vedeli jste, ze prehispanske kultury mely cokoladu jako posvatny napoj a bez povoleni ho smeli pit jen nejvyssi knezi? Kdyz nekoho nachytali bez povoleni, byl o hlavicku kratsi... NBo ale to uz nastesti neplatu. Takze jsme si zamlsali, jeste chvili se prosli a ve dve pro nas prijela Yoli a jeli jsme na obed. pekne jsme si nacpali briska (kdo vi, kdy zase budeme jist nomalni jidlo:) a tatka nam rekl supr zpravu, ze si zaridil praci a zaveze nas jeste dnes do Guadalajary. SUPR! Takze jsme nasedli do auta smer 2. nej.... mesto Mexica. V sedm jsm tam byli, sli do centra, nakoupit veceri a na autobus, ktery nas pres noc zaveze do Mazatlanu. Vyjeli jsme v 23:25

CTVRTEK:
V 8:20 jsme prijeli vymrzli a vydrncani do Mazatlanu. Mex. ridici maji totiz klimatizacni uchylku a bus vzdy vymrazi. Nasnidali jsme se, umyli na nadrazi a taxikem (na teto ceste prvnim a take poslednim) se svezli so pristavu. Zjistili jsme, ze s kopii prukazky ze skoly mame 25% slevu.jupiiii... Maria nemela, tak jsme ji jednu nafalsovali-jeje., Dali jsme veci do uschovny a hledali jsme supermarket na nakoupeni zasob. Nasli jsme, diky mistnimu horku pekne sliti, koupili jsme papku a hodne vody, protoze nas ceka 18 hodin na lodi a pitom prekrocime (preplujeme) i obratnik raka. Po nakupu jsme sli na kopec s nejvyse polozenym majakem na svete-148 m. Holky odpadly, ja s Martinem jsem si to vylezla az nahoru. Cervena jak rajce, ale nahoru:) Po navratu do pristavu jsme nasli nejake sprchy, tak jsme jich vyuzili (byly teda pro chlapy, tak tam meli takove poznamky, ale neva, clovek si po roce zvykne:) a potom jsme sli do cekaci haly. Jen jsme cekali o hodinu dele, protoze jsme si nev siml8, ze uz jsme projeli do dalsiho casoveho pasma. Naobedvali jsme se a Potom nas tedy odbavili, ani nas nejak nekontroloivali. Nalodili jsme se a jeste peknou chvili jsme cekali na vyjezd. Hned jsme si vynesli veci nahoru na palubu, abychom meli hezky vyhled. Jarka jako prvni uvidela delfina, ale z nas ostatnich nikdo. Potom jsme ale videli letajici rybicky, ktere jsou vazne srandovni... V sest jsme vecereli a tak si vecerime a Martin naednou vstane a rika: DELFIIINI!!!! No a vazne... Nejdriv jsme videli 3, pak 45, 7 no a potom... ted uz jsme je prehlednout nemohli, protoze jich tam na priblizne kilometrovem useku bylo tak sto... Nadhera... Tak tam skakali, proplouvali a my jsme fotili jak sileni a byli strasne spokojeni... Potom jsme pofotili zapad slunka a chystali se spat. Roztahli jsme na palube spacaky a bylo nam fajn. Nad hlavou spousty hvezd a kolem jen a jen more. V noci jsem se vzbudila jen jednou a potom az pri vychodu slunicka.

PATEK:
Zabalili jsme nase prenosne postylky a kecali az do 10, kdy jsme prirazili ke brehu v Pichilingue. Zkontrolovali nas celnici, protoze jsme v hranicni oblasti a pockali jsme na predrazeny autobus, ktery nas zavezl do La Paz, hlavniho mesta Baja California SUr. Rychle jsme nakoupili a taktak jsme stihli autobus v 1 smer Los Cabos-nejdrazsi a nejUSActejsi morska letoviska v Mexiku... Dojeli jsme ve 4:30 a hledali jsme hotel. pochvilce patrani a zoufani (nejdrazsi stredisko v Mexicu...) jsme nasli levny hotylek, kam jsme se vesli vsichni. Martin sice bude spat na zemi, ale pry mu to nevadi (?!;). Je to nejlevnejsi hotel v oblasti, ale je bezpecny, takze je to v pohode. Hned jsme vyrazili smer plaz. Asi 15 minut jsme sli k mori. Byl ale sileny odliv a byli jsme trochu zklamanil... Cekali jsme vic. Ani jsem tam neplavala. Potom nam ale doporucili jinou plaz a tam uz to bylo krasne. Sice jsme se k ni dopravovali skoro hodinu, ale neva. Uz byl skoro vecer a trochu zima, tak jsem hlid ala veci, zatimco ostatni blbli a plavali. Na zpatk uz me bolely nohy od chozeni po pisku a tak jsem zacla stopovat. jarka to videla pesimisticky, ze tu jsou jen snobove, ale treti auto nam stoplo a zavezlo nas az skoro k hotelu. Navecereli jsme se, umyli a hned nam bylo fain.

SOBOTA:
Z posteli jsme se vykolebali v 9 a po 10 jsme sli na bus do druheho strediska, ktere je mladsi a znamejsi... Koupili jsme si ovoce, potom tricka jako spravni turisti a taky jsme sli do Hard Rock Cafe- to je pro vetsinu decek tady uplna ikona. Je ot retezec restauraci-klubu, kd eprodavaji i tricka a takove blbustky. Protoze je to po celem svete, tak se to sbira a delaji sew kolekce... Takze si tam holky neco nakoupily, ja jsem melazalusk na jeden krasny satek, ale jen protozew je tam natisknute Hard Rock za to 150,- platit nebudu:) Ale byly hezky... Jeste jsme zasli po pecivo a potom uz na krasnou plaz. Vzali jsme si vodni taxi a jeli na objizdku. Na nejjiznejsi cip Kalifornskeho poloostrova, je tam takovy kamenny oblouk, moc pekny, pak lachtani, plaz, ktera ma z jedne strany more a z druhe ocean... Pelikani, rybky... ZUstali jsme na te plazi, jmenuje se Playa del Amor a uzivali jsme si. Vsichni jsme se hodne slusne pripalili... Potom nakoupit a bleskurychle na internet, jen n apsat nasim, ze jsem OK, protoze jinak tu stoji net 3x vic nez kdekoliv jinde. A pak uz busem zpet do hotelu. Navecereli jsme se a na Jarcinb popud jsme se sli projit. Byla jsem utahana, tak jsem si to ani moc neuzila a byl ajsem rada, kdyz jsme v jednu zalehli.

NEDELE:
Spali jsme brzo, abychom se vsichni stihli vysprchovat a sbalit. V 9:30 jsme se vybatolili smer nadrazi. Nakoupili jsme zasoby vody a ja taky mliko, protoze uz jsem na nej mela chut:) V 10:15 jsme se vydali na 8ihodinovou cestu do Loreta, odkud jsme chteli vzit dalsi bus na Bajhia COncepcion-jeden zaliv s mnoha krasnymi a temer liduprazdnymi plazemi.. Ale chybicka se vloudila a meli jsme asi 1/2 hodiny zpozdeni a diky tomu nam ujel autobus v 6:30 a museli jsme cekat az do 1 v noci. Tak jsme se sli projit po hezkem mestecku, vecereli jsme burritos-neco jako tacos, jen s psenicnou tortilou a o moc vetsi. A potom opet cekat na nadrazi. Hrali jsme karty a tak... No proste nuda... Ale nevadi. Jeste nam tam zjistili, ze lod, kterou pojedeme nejede ve streu, ale v utery a v patek, tak bud budeme muset hodne pospisit nebo ztratime par dni... V jednukonecne dojel autobus, byl plny ale vzal nas do ulicky. Ale objevil se jiny problem... Lina a Maria se sly chytre projit... A nikomu nere kly... No, tak jsme je vykricely a stihli jsme ten bus... Posedali jsme si a za necele dve hodinky jsme dorazili na misto... NECHALI JSME SE VYSADIT na Playa del Coyote, ale... Proste nas ridic vysadil uprostred niceho... Ne jsme se zorientovali a nasli nejakou cesticku, chvilku to trvalo. Nastesti ma Martin celovku, ktera nas zachranila. Takze jsme se vydali po jedne ceste,a le pak prislo rozcesti... Tak jsme sli po jedne ceste, smerem k jednomu svetlu. ALe jak jsme se prilizovali, zjistili jsme, ze je to zastavene auto, coz v Mexiku rovna moc duvery nevzbuzuje,tak jsme to radsi otocili a sli po te druhe ceste... No a nakonec jsme uvidelimore... Nadhera... Zalezli jsme pod jednu palapu, roztahli spacaky a sli spat Jeste jsem se divala na hvezdy a na more... Bylo to supr... Proste jako sen spat na plazi. Ty jo, mam to ale stesti... Kolik Cechu zna z Mexika tolik kolik ja??? Mozna tak Martin Prokes:)

PONDELI:
Vzbudila jsem se v 7, zrovna kdyz vychazelo slunicko.. Sla jsem se prjit po plazi a zjistila ze e jeste 10x krasnejsi, nez jsem myslela... Spousta musli, cista akvamarinova voda... Neodolala jsem a hned jsem sla plavat... Hmm. to bylo posusnani... Nadherne teple, klidne-proste idyla. Pak se vzbudili i ostatni, plavala jsem s Marii a byla pohodka. Holky pak zacly skemrat, ze tu ani neni obchod, ale ja jsem je na to pripravovala. Nakonec ale jeden obchod objevilytak byly spokojene... Ponajali jsme si kanoi, zajeli se poptat do restaurace na jeskynni ma.by, ktere by nekde tady mely byt, ale nejsou, jen vyryte obrazky do kamenni. a potom s Martinem na dvouhodinovou projizdku. Hledali jsme delfiny a jeskyne ale nenasli jsme ani jedno ani druhe...:) Ale i tak to bylo krasne. Spalila jsem si nohy, od spaleni zad me zachranilo tricko, ktere jsem si nastesti vzzala. Pak jsme zaplatili poplatek za palapu, jedli jsme, dospavali, odpoivali, plavali... SLi jsme se podivat na ty vyryrte ma lby No a nakonec jsme se neochotne sbalili a sli ekat na autobus, abychom se premistili na dalsi plaz, kde snad uz budou ty jeskynni malby. Koupili jsme si vsichni cocu-to znamena, ze uz jsme vsichni vyborne aklimatizovani na mexico:) a cekali. Jel autobus, stary, ale stejne jsme na nej mavli. Vysel z nej chlap a ze jo, ze nas vezmou, ze sice nemaji sedadla (ve spanelstine to znamena to same, jako ze uz tam neni misto), ale ze jo... Tak jsme nasedly,a le docela jsme se zdesily, protoze tam nebyly sedadla, jen jedna matrace a ti chlapci nam navic rekli, ze jedou do Tijuany (pro neznale mexickych pomeru je to mesto, kde je hodne bezne kradeni a prodavani lidi...).. Jeste min se mi to libilo, kdy mi Maria rekla, ze se ji to nelibi a Jarka to same... No mi se to taky nelibilo, ale nastesti tobyly jen dva km a v poradku jsme vystoupili.. Uf ale... Dosli jsme do Ecomundo, kd jsme se puvodne hteli ubytovat, al nikdo tam nebyl. Byl tam ale kontakt na toho chlapka co del a ty vypravy k malbam. Tak jsme zacli hledat budku... Ale zjistili jsme, ze jsme v opustene osade, kde maji domy Amici a zadny verejny telefn tam neni, signal tam taky neni a nic... Nakonec nam jeden Mexican nabil,at si zavolame od nej, ale taky nemel sit.. Navic tam na sedadle pusku...No ale jinak pohoda... No ale nedovolali jsme se... Potom tam byli jeste americani, co se jim pokazilo auto, tak jsme s nimi kecali a nakonc si roztahli veci na plazi.

UTERY:
Rano nas nechal jeden pan vysprchovat se u nej a jedna gringa nas zavezla do Mulege, abychom se poptali na ty malby. Zjistili jsme, ze na jednoho stoji 400$, coz jsme nikdo nehteli dat. Pak jsme to usmlouvali az na 250, ale ani tak se ostatnim nechtelo. Ale kdyz videli, jak je chci videt, tak rekli ze jo... Nejdriv jsme jeli na grabados-tentokrat moc pekne, potom na malby... Cesta byla po polnacce v pousti se spoustou kaktusu, supu a asi 45º vedrem ;) Ale i v teto pousti ziji snad vsechna zvirata, co si umite predstavit. Od pum, pres cojoty, jedovate hady a skrtice, skorpiony, tarantule... K malbam nam to trvalo asi 20 minut pesky a stalo to za to. Nejen ze jsme dostali vyklad o malbach, ale taky o kaktusech a ruznych lecivych a jedovatych rostlinach... To se mi snad libilo jeste vic. Sice ten vyklad byl takovy omezeny-obcas se mu nedostavala slova, ale na to uz jsme si tady zvykli... Vsichni jsou asi nejak utlumeni tim horkem a taky pijou a tak... No a potom uz jsme jel i zmozeni zpet. Zabralo nam to jen 3.5 hodiny. Najedli jsme se, zase jsem si koupila mliko, vsichni se mi smejou, ale kdyz mi fakt chutna:). Potom jsme si koupili listky do Sta Rosalia, chvili jsme cekali, ale na to uz jsme zvykli, tak mi to ani nevadilo. V buse jsme to vsichni zalomili a za hodinku jsme byli na miste. Koupili jsme drahe listky na trajekt, trochu me vydesili, kdyz nam dali migracni listek, ale potom se ukazalo, ze po nas pas a vizum chtit nebudou (nemam u sebe a ni jedno ani druhe;) Potom jsme se sli podivat do mestecka, ktere je plne drevenych barevnych domecku, je trochu spinave a ma kovovy kostel zkonstruovany Eifellem. Byl vystaven na stejne expo jak Eifellovka, potom ho ropzmontovali, prevezli do Mexika, zase ho zkonstruovali atak si tam stoji a vetsina lidi na celem svete o nem nema ani poneti:) Ale je pekny, to jo. Pak jsme si koupili pecivo ve sto let stare a vyhlasene pekarne a fakt bylo dobre (ale ani tak nema ani na tu nejobycejnejsi ceskou pkarnu :) . Chvili jsme posedeli a sli zpet do pristavu, kde jsme pockali nba odbaveni... Funguje tam stejny semaforek jak na letisti-as zelenou, nekontroluji te, cervena-revize... Samozrejme jsem byla prvni, ktere zasvitila cervena:) Ale usmala jsem se na celnika a ani mi neotevrel batoh;) Misto v osm jsme vyjeli v devet, koupili jsme si Maruchan (nejoblibenejsi instantni polivka tady:). Lodicka je tak 5x mensi nez ta minula, takze to solidne houpalo. No, Lina to chudinka odnesla.. Takze radsi jsem nespala na palube, kde to houpe vic, ale dole, kde jsou sklapeci sedadla, pustili nam pekny film a potom jsem zalezla do spacacku a az do 5 rano spala, dokud se lidi nezacli budit.

STREDA:
K brehu jsme dorazili se trihodinovym zpozdenim, ale neva. Clovek si zvykne ani ho to nestve:) Nasli jsme bus, ktery nas zavezl na terminal, koupila jsem si pecivo a chocomilk a odrazili smer Navojoa, kde jsme presli na dalsi nadrazi a jeli do Alamos, kde se mely vyskytovat skakave fazole, ale bohuzel jeste neni sezona, a tak jsme se jen chvili prosli, koupili nanuky, zjistili, ze CR vyhrava nad nemeckem a jeli zpet do navojoa a odtud do Los Mochis... Dorazili jsme a sli hledat hotel. Nasli jsme, nechali veci, sli nakoupit, bleskove zasli na net, koupìt filmy do fotaku, protoze nase cesta vlakem do kanonu se rychle bliiiiziiii... Sli jsme do hotelu, prebalili jsme krosny, protoze byly v ubohem stavu a zalomili jsme to v posteli-hmmmmm q rico!!!! No jo, na plazi je to sice krasne, ale... Chapete, ne?

CTVRTEK:
A je to tady!!! To, o cem jsem snila cely rok se prave dnes stane skutecnosti!!! Jedu do Medeneho kañonu!!!! JUPIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIII! Aaaaaleluja, aaaaleluja:) Vstavali jsme v pet a vybatolili se pred sestou. Dosli jsme na zastavku, chytli bus (btw, po mexickych autobusech se mi bude vazne styskat... Jsou sice skarede, stare a casto bouraji, ale jsou levne, jezdi porad, muzete si je stopnout a vystoupit kde chcete...proste vam nemuze ujet:) na nadrazi, tam jsme koupili jizdenky a za pul hodky uz jsme sedeli ve vlacku. prekvapil me kvalitou. druha trida s klimatizaci a sklapecimi sedadly... taky s jidelnim vagonem. no a v sedm jsme se pomalu rozjeli (a kdyz rikam pomalu, myslim pomalu-holky z toho byly mirne nervozni, ale ja jsem plne vychutnavala to, na co jsem se tesila cely rok. Ma prvni jizda vlakem v Mexiku- a ta nejkrasnejsi za cely muj zivot. Asi ctyri hodiny jsme jeli vyprahlou pousti, ale potom jsme pomalu zacli supet do hor a krajina se zmen ila.. Lesy, udoli, skaly... No a pomalu ale jiste take kanony. Fotili jsme kidne i dve hodky v kuse, pak jsme se sli zchladit do klimatizovanyc vagonu, jedli jsme... V 6+ jsme dojeli do Divisadera, kde je vyhlidka na Medeny kanon-2 km hluboky a stejn tak sroky... Nadhera... Dalijsme si tam gorditas, ktere jsou uplne jine nez v Pueble-a moc dobre:) A pak uz jen dve hodky do Creelu. Opet tedy 3 hodiny zpozdeni, ale tady se mi naopak libly a strasne rychle mi ubehly. Hned jsme zamirili do vyhlaseneho hotelu Casa Margarita's, kde jsme se neubytovali ve spolecne mistnosti, ale ve vlastnim, krasnem pokoji s koupelnou-jen za 10 pesos navic. V tomto hotelu je supr, ze nam daji i snidani a veceri v cene... A tovynikajici... To bylo super po vice jak tydnu zase teple jidlo v zaludku. Dpobrotka. nacpali jsme se k prasknuti. Pak nam jeden chavo rikal, jake podnikaji vylety a exkurze. Jarka se ale hned ptala na marihuanove plantaze, o kterych jsme cetli, ze tu jsou vsude kolem... No a on, ze jo, ale at se tam radsi nevydavam, ze jsou hlidane, ale ze jestli si chceme zahulit, tak ma doma vybornou:) No, tak kazdy podle sveho gusta odpovedel a domluvili jsme se, ze pozdej pujdem do baru. Je snim sranda. Takovy zhuleny, jeste s kamosem- ty kravo, jak ze Samotaru:) No jo, tak jsme si sli chvilku odpocinout a pak zase s nima kecat. V baru se nam nelibilo, tak jsme sli k nim domu (mami nedes se, ne vsichni co huli jsou narkomani a vrazi:)., Popovidali nam o svych zkusenosech s zelatinou z LSD, kokajnem, hasisem:) Kdyz jsme dosli k nim tak hned vybalili travu-oni fakt huli furt, protoze jim vzdycky kamosi daji celou tasku travy zadara:) No, dalsi podrobnosti rozebirat nebudu, nebo si jeste zacnete myslet, ze jsem hulila s nima:) Asi po dvo8u hodkach jsme se rozloucili a jeste nas doprovodili s bvaterkou az k hotelu. Jsou mili, vyhuleni a srandovni!

PATEK:
Vstali jsme na snidani a pekne jsme si pochutnali-atole, vajicka, guacamole... Potom jsme se vydali na turu. Puvodne mela mit 20 km. Nejdriv jsme sli do jedne jeskyne, kde bydli indianky, potom do udoli hub a udoli zab (kvuli kamenum, ktere maji tyto tvary), potom k jedne misii a poklracovali jsme do Udoli mnichu. U toho je ale jedna zajimavost. Udoli mnichu neni rozhodne presny preklad z tarahuarskeho jazyka. Preklad zni Udoli vztycenych penisu ;) NMo a pravdou je, ze ten originalni nazev je rozhodne vystiznejsi:). Odsud jsme meli namireno k poslednimu cili a to k jezeru, ale cestou jsme nevim jak zabloudili a dosli opet do Udoli mnichu... Fakt nechapu jak, ale to uz je jeno. Zaclo poprchavat, tak jsme si stopli odvoz zpet do Creelu (no a aky uz nas bolely nohy...). To byla sranda... Chlapci uplne namol, jeste si vzdycky kazdou chvilku zastavili, aby si prihli z tequily, co meli na korbe:) Krome tequily tam meli jeste plynovou bombu, ale pohodka. Nastesti tu neni provoz a na polnackach se neda jezdit moc rychñle:) No ale zabava a dovezli nas bez uhony az k hotelu. Sli jsme se podivat dfo mestecka, objevili celkem levny internet, tak jsme tam zapadli. Konecne jsme si v klidu procetli postu. Potom pozjistovat autobusy a hladovi uz na veceri. Po veceri uz jsme ani nesli ven, bli jsme utahani jak kotata.

SOBOTA:
Nevyspavali jsme dlouho, protoze Alejo nam nabidl, ze nas vezme do DIvisadera a nejakou turu. Takze jsme stavali pred sestou a pred sedmou uz jsme sedeli v aute. Bylo to supr, protoze normalne by nas takovy vylet prisel slusne draho. Fakt scenky jak ze Samotaru... Behem cesty se nekolikrat autem rozlinula vune travy... A kdybyste slyseli ty hlody! Fakt jsme se smali celou dobu. Dojeli jsme do domkku ALeja, kde nam pripravili snidani. Vajicka, maso, tortily. Nejdriv jsme k tomu sice trochu cuchali, jestli nam do toho neco nepridali,a le pak jsme to zdlabli a nic se nam nestalo. A potom uz na vyslap. Nejdriv na "Letajici kamen", ktery sice neleta, ale kyve se a je nad dost hlubokou propasti. Tak jsme se na nem vsichnipohoupali (krome LIny, ta mela strach), pofotili a potom sli na seslap a vyslap do kanonu. Slezli jsme po takovem hodne pochybnem zebriku a naskytaly se nam krasne vyhledy (to je jak z nejakeho posahaneho pruvodce, ze?!:). Dolu jsme sli asi hodku, nahoru o neco del e, sypali jsme vsichni, ale prezili jsme a stalo to az to. Potom nas zavezli jeste na jiny vyslap, al tam jsem sla jen ja, Maria, Martin a Alejo, protoze Jarce, Line a Miguelovi uz se nechtelo, ale to udelali peknou chybu, protoze prave toto bylo to nejlepsi ze vseho. Vylezli jsme na nejvyssi misto v kanonu a meli jsme nadherne vyhledy... Vsak uvidite fotky... No a uz jen pro benzin, cocu a domu. Zaplatit dalsi noc v hotelu a koupit piva, protoze nas jeste vecer chteji vzit na termalni prameny. Sla jsem s Martinem do lesa, protoze chtel nejake vetyvky na vyrezavani. Hrali jsme karty a odpocitavali kolik chybi do vecere. Nakonec jsme se dockali a nasmali jsme se, protoze jsem jako fresa vyzadovala syr, na ktery zapomneli:) No jo, i to se stava, kdyz ma clovek hlad:). K veceru zaclo prset a tim padl vylet, ale neva. Aspon jsme se vyspali.

NEDELE:
Vstali jsme, naposledy se dobre nasnidali, zasli se rozloucit s hulici a rozdelili jsme se. Holky totiz chteji do Chihuahuy a Guanajuata, Martin do Tequily a Paricutinu a ja do mestecka duchu Real de Catorce. Ja jsem nakonec svuj plan opustila a pridala se k Martinovi. Sli jsme tedy na stopa smer Batopilas, protoze je nedele a autobusy nejezdi... Asi po 20 minutach se zadari a stopnem chlapka s pick upem, ktrey veze obili, takze to je dokonce na mekkem:) Asi za hodinu nas vysadi na polnacce, kde mame cekat na dalsi stop, ale tam to bude asi spis zazrak, pokud nekdo pojede... Chybi jeste dalsich 80 km... Tak tam cekame, kolem sebe vdime jen supy a obcas nejakeho toho psa a cekame a cekame... Ale nakonec se na nas steti usmeje, zrpvna kdyz zacina prset nam zastavi auto, co jede do Batopilas. Asi po 200 metrech jeste narazime na jednoho anglicana a Sveda, ty vezmou taky. No a ted zacina jizda... Na uvod 75 km jsme jeli temer 4 hodiny... Nejen ze je to polnacka, ale navic sjizdi az doooooluuuuu do kañonu. Takze naaadherne vyhledy, ale obcas docela zuzo dobrodruzo, kdyz pod sebou vidite jen kilometr dolu a nic tam:) Na polñacce jsme pekne nadskakovali, ale bylo to fajn. Kdyz jsme se divali na cestiku, po ktere za chvilkupojedem, ani jsme tomu nechteli verit... Bylo to lepsi nez cela 13ihodinova jizda vlakem... Po dalsi hodce jsme zastavili zchladit motor a ridici na obed s tarahumaras. Ty jo, meli byste videt jejich obleceni,. Zenske jeste docela normal-dlouhe nabirane barevne sukne a haleny, ale chlapi... Neco jako kratka bila sukne a nabirane cervene nebo jinak barevne haleny. Nejlepsi byl ten nejstarsi, ten byl uplny cernoch, na hlave mel jeste neco jako satek... Zvlastni. My jsme si pofotili krajinku a postavali tam. tam byl stin, tak jsme se trochu zchladili. Protoze za tu chvilku jsme sjeli z borovicovych lesu do tropicke krajiny s kaktusy, palmami... A zase jsme se vydali na cestu a nakonec dojeli k rece na dne kanonu a taky k nasemu cili-Batopilas. Mestecko je vetsi nez jem ocekavala-teda vesnice. A je moc pekne. Ubytovali jsme se v nejlevnejsim hotelu, ale i ak jsme meli kazdy svou manzelskou postel, takze pohodka. Vydali jsme se hledat obchod, coz se ukazalo jako mirny problem, ale nakonec jsme zvitezili! A potom jsme zmozeni z horka zalehli. Ani mi to nebudete verit, ae bylo 6 odpoledne:) Az asi do 10 jsem jen tak odpocivala a usla jsem az kdyz zacla bourka a trochu se ochladil vzduch, tak jsem konecne usla.

PONDELI:
Rano jsme vstali v sest, protoze jsme chteli jit na vyslap k jednomu kostelu a nechteli jsme jit v horku a taky brzy odjt odsud. I kdyz se nam tu libi, ale po poledni uz temer lidi nahoru nejezdi, protoze se jim prehrivaji motory...Vycistila jsem si zuby a cekala na Martina, nez bude hotovej. Vylezl z koupelny a rika, ty jo, radsi si necisti zuby ani se neumyvej. A ja: proc, uz jsem si je cistila... M: Fakt? Tak to ja teda ne. Ta voda je pekne spinava Ja: To byla i vcera, nevidis ty hnede zaschle kapky vody? M: Ale to byla jeste relativne cista... Tak jsem se sla podivat a fakt.. Normalni blato:) Mi jeste vytekl zbytek OK vody z potrubi, ale ted uz to bylo cerne. Neco takoveho jsem jeste nevidela... Oni totiz cerpaji vodu primo z reky a po bource je to v podstate jen blato. No, takze jsme radsi vyrazili na vylet. Za hodinu a pul krasne prochazky jsme dosli az k tomu kostelu. Nic zvlastniho, predstavovala jsme si ho trochu jinak, protoze ho nazyvaji "Ztracenou katedralou", ale bylo to pekne. Na zpatek jsme meli stesti, protoze jsme stopli auto. Sice nas na korbe jelo asi 10, ale jinak OK. Hlavne jsme usetrli cas. Pobalili jsme se, zaplatili a sli hledat, kdo nas vyveze nahoru... Prosli jsme ele mestecko az k mostu a tam jsme cekali. Nikdo nahoru nwejel. Az v 10 1 pan, ktery mel ale plnou korbu ovoce a zeleniny. Pak se na nas ale stesti usmalo a zastavili nam 3 mladi kluci, kteri nas vzali nahoru... Meli nahon jen na zadnikola, jeli dost rychle a navic po desti se cesta totalne zmenila, takze jsem nadskakovala pul metru do vzduchu a byla naklepana jak rizek, ale jinak to bylo skvele. Nejdriv zastavili v obchode a prinesli nam taky cocu. Sice pri tom nadskakovani skoro neslo piut, ale supr.Potom vzdycky, kdyz byl nejaky pekny vyhled, tak nam zastavili, at si to muzem pofotit... Pak jsme zjistili, ze jsou z Guachochi a vezmou nas az tam... po dojeti k silnici jsme chvili pokecali a pak zacla jizda... Ted to vzadu fakt foukalo, protoze jeli hodne ryc hle, ale to je v pohode, aspon jsme driv dojeli. Dojeli jsme k nim domu a pozvali nas na obed (!!!!!!!!). Tak jsme se sice chvili zdrahali,a le pak jsme si pekne pochutnali:) No a tak tak kecame a ze nas vezmou jeste na projizdku k blizkemu kanonu. Tak jsme nasedli do auta a za pul hodky uz jsme byli u krasneho kanonu... Fakt nadhera... Normalne tam vzdy v cervenci behaji 100km maraton. Z Guachochi az do kanonu a zpet... Tyyy jo.. Ale to njhorsi je, ze nejlepsi to behaji za 8 hodin!!!! Vzdycke to vyhraji Tarahumaras, kteri jsou vyborni bezci. Nemaji zadne special boty ani obleceni, jen jejich sandale... Nejzajimavejsi na tom je, ze oni behaji strasne ryhle v terenu, ale na asfaltu po 200 m uz nemuzou... No, ale stejne nechapu, jak muzou zvladnout ubehnout 100 km za 8 hodin... Potom jsme zaje,li koupit listjky na autobus a jeste jsme meli chvili cas,m tak nas zavezli k jednomu rybniku, vodopadku a pak na letiste tatky jednoho z nich. Tyyy jo, kdyz vam ted reknu, co nam uniklo ... Chteli nam dat "stopa" do Chihuahuy letadlem!!!!!!!!!!!!! Jenze letadlo uz ten den odletelo... O kousek a prepravovali bychom se vsemi dopravnimi prostredky a navic bych prekonala tatkuv "stop vlaku". No, nevyslo to, ale neva, i tak to byl supr zazitek. Podivali jsme se na letadylka, Martin si samozrejme do jednoho vlezl:) Pak z nich vbylezlo, ze maji 15, 17 a 19 let. Ja jsem jim vsem typovala tak o 5-7 let vic_;:) To kdybych vedela pri jizde kanonem, tak bych se asi bala vic:) A tak jsme se rozloucili a jeli smel Parral. Tam jsme hned chytli nocni bus do Zacatecas. Vyborne je, e tady uz plati prazdninove slevy, tak usetrime. Byl to vyborny bs a tak se mi tech 10 hodin pekne spinkalo. Autobusy jsou tu fakt vymakane... Obrovska mekounka sedadla ktera sklapis a sklapis a jeste porad je muzes sklopit vic:) Zachod a kuchynka vzadu, tri TV...

UTERY:
Jsme zpet v "!nasem" case, je tu uz 8 rano. behem cesty jsme fakt hodinky prestavovali asi 4x... Posnidali jsme a pockali az otevrou uschovnu. Sjeli jsme do centra, pochodili jsme, sli jsme do dolu, kde byla moc pekna prohlidka, kterou kazil jen "chytry" pruvodce a asi 50 deti... Potom na vyhlidku a zpet do centra, kde jsme si dali kafe a manga. Pak jsme objevili levne knizky (vseobecnejsou knizky v MX 2-3x drazsi nez u nas), neco jsme si koupili, potom taky nejake typische sladkosti, orisky a zaclo opet prset... Tak jsme jeli na nadr a tam cekali asi 5 nebo 6 hodin na dalsi nocni autobus. Ja smer DF a Martin Guadalajara. Do Tequily uz se mi totiz nechce, byla jsem tam, tak by to byla zbytecna zajizdka... Tak jsme cekali, jedli, cetli... Ubihalo to pomalu, ale najkonec to ubehlo. A tak s nase cesta priblizuje ke konci...

STREDA:
V 6:10 jsem byla na nadrazi v DF, koupila jsem listek do Puebly a temer po roce jsem objelvila slusnou ampu Mexika, tak jsem si ji take koupila. No a pred devatou uz jsem byla zpet v Pueble... Jeste necelou hodku autobusem domu a "Hola Mayo, hola Ari, hola Telmis...". Jsem doma.. jeee to bylo krasne... Jeste tak na zrekapitulovani...

DIIIIIIKY mami, tati, moje rodinko tady a RC!!! Ted muzu rict, ze znam Mexiko!!!! A rozhodne lip nez kdokoliv, koho znam. (Mozna tak Martin...)....

A ted uz zpet k normalu... Dnes jsem spis tak odpocivala, zavolala 1. rodine a vyridila cast posty (a napsala cast deniku), vecer jsem sla s rodinou na Rotaract, protoze konci Rotariansky rok a meni se funkce. Bylo to fajn, pokecala jsem s deckama, ktere uz zitra nebo pozitri odjizdi. Asi ve dvanact uz jsme byli doma.

CTVRTEK:
Ari ma dnes vyzo a pak obed, protoze vycazi ze zaklaky, takze to bylo takove rodinne a skolni. Ale fajn. Uz ani nemam silu se o tom rozepisovat, ten denik z cesty me pekne unavil:)

PATEK:
Rozlucka s Lisou... Na obede byly jeji tri rodiny, Jaime, Hilda a par z nas, ten krouzek, ktery byl vzdycke spolu. Jidlo dobre a vsechno, ale stejne to bylo smutne...Pulka odpoledne byla probrecena... Fakt nechapu, jak se to stalo, ze to konci... Je to hroznyyy... Falt jsem nemyslela, ze top bude az tak... A kdyz uz jsme vsem podekovali a rozloucili jsme se, vzal si nas 6 stranou Jaime a taky nam dekoval a tak... a brecel, coz bych do nej nerekla, ale fakt nas obrecel... Potom jsem jela s Marii, Hugem a Wang-yu do kina na Spidermana, ale byly strasne fronty, tak jsme se na to vykaslali. CHvilku jsme se prosli a pak nas Hugo rozvezl domu. Nasi byli na RC akci, tak jsem tak odpocivala a byla v klidku.. A smutnila;) SPat jsem sla pred druhou

SOBOTA:
Vstala jsem az kolem 11 a bylo to supr:). Udelali jsme s Ari ozdoby na stoly, protoze dnes mame veceri s Rotaractem a Interactem. Naobedvali jsme se a chvilku si odpocinuli a zacali jsme se chystat na fiestu. Jeli jsme o pul osme, protoze mela zacit v osm, ale zacla az v deset. Jedine, co nas zachranilo bylo, ze prvni byla vecere a az pak ruzne oficiality:) Takze jsme se pekne navecereli, potom si poslechli par proslovu, premenili se piny a pak uz jsme tancili!!! Bylo to fajn, ale ve 2:30 uz jsme jeli, protoze s nami byla i Telmis (ta bude pekna festejera!!! Tancila snad ze vsech nejvic a vydrzela az do 2:30 a to ma sedm:)

NEDELE:
Vstavali jsme kolem jedenacte, to je snad rekord v teeto rodine, vzdycky se budi mezi 8-9:) Kolem druhe me vyzvedla moje prvni rodina a jeli jsme k babi na obed. Udelali mi enchiladas, prisla cela rodina, bylo to fajn, ale smutnyyyyy.... DOmu jsem prijela po desate.